byla tato chalupa vypravena, podrobnější článek o obydlí lašsko-tě-šínském, ubíráme se nyní k výstavnímu kostelíku dřevěnému (viz zvláštní přílohu).

Zdařilou stavbou výstavního kostelíka, záhy všeobecně oblíbeného,' nabyl populárního jména arch. Ed. Sochor, čerpaje potřebné poznatky k zbudování jeho z důkladných studií svých o dřevěných kostelích česko-moravsko-slezských. Kostelíků těchto zachovalo se dosud několik. Viz' o nich mimo jiné článek s vyobrazeními „Dřevěné kostely v zemích slovanských" ve Světozoru 1871, 148 a d. Krytý můstek a jiné podrobnosti upravil dovedně arch. Sochor podle známého kostelíka v Kočí u Chrudimě, jehož vyobrazení od prof. J. Kouly viz ve Světozoru 1884, 131 (s popisem a údaji historickými), jakož i některé další detaily od téhož v Č. Lidu IV. 139—141 v našem článku „Dřevěné kostelíky v českých zemích". Vnitřek kostelíka výstavního přenesen byl ze zbořeného kostelíka v Podulšanech u Pardubic, jehož popis s vyobrazením podal P. J. Nechvíle ve Světozoru 1893, str. 132.' Srv. též vyobrazení vnitřku tohoto v uvedeném článku v č. Lidu IV. i str. 142. "

Přes potok po lávce přejdeme ke kovárně (viz její vyobrazení i na str. 299). Stavbu její navrhl prof. J. Koula, napodobuje staré, vesnické kovárny. Praktická potřeba ovšem ho nutkala, aby po levé straně pořídil zvláštní východ, kudy by četní návštěvníci, vcházející hlavním vchodem, mohli ustupovati. Také obvyklý byt kovářův při kovárně změněn byl z důvodů praktických ve výstavní místnost, kde vyloženo b)lo staré kovářské náčiní a výrobky, starobylé i novější kusy mistrovské.

V sousedství kovárny vystavěli dřevěnou, roubenou chalapu šindelem pokrytou obvyklým domácím způsobem prostě dva horalé z orav- . ské stolice ze severního Slovenska, jak hlásá nápis na povalu: „Oravská budova s pomocí Pána Boha vystavena pro národopisní výstavu československou v Prahe skrä Jana Tarbaku a Ludvík Sulek L. P. 1895". Viz její vyobrazení na str. 300. O nuzném vnitřním zařízení této chalupy oravské poučuje nás vyobrazení i z by na str. 301. Charakteristický je tu vstup vedle peci do světnice a pak primitivní almárka, upravená pod krbem (kozúbem) pro nádobí. V izbě a za vlahých letních dnů také před oravskou chalupou vyšívala Kateřina Talajková z Nitranské stolice. Rukou zdánlivě neohrabanou vykouzlovala na plátně jemné květy a ladně zosnované ozdůbky, osvědčujíc při obratném vyšívání neobyčejně vyvinutý vkus umělecký. Na památku přidáváme její vyobrazení (na str. 302.), pořízené právě v předvečer odjezdu jejího asi v polovici srpna do domoviny, o níž tak ráda hovořívala s návštěvníky oravské chalupy.

Vyobrazení na str. 303. obnovuje upomínky na prostou K o-paničárskou izbu a její obyvatele v kroji po domácku i s dět-