výjimku. Písmena hadem zdobená nalezli jsme v jedné knížce z okolí pražského a ve dvou odborem přibyslavským zaslaných. Také v knížkách hlineckých se vyskytuje. Lidský obličej en profil vyskytl se jednou v knížce roudnickým odborem zaslané. Obličej en fac,e (nej-častěji jako výplň písmena) nalezl se v knížkách (po jedné) z Humpolce, Přibyslavi, Chotěboře, Sobotky, (po dvou) z G-. Jeníkova, ze. Skutče a (ve třech) z Něm. Brodu zaslaných. Z rozšíření toho po hranicích moravských (kromě Sobotky, kamž snad zaneseny byly) jest velmi prav-děpodobno, že tyto motivy (had a lidský obličej) převzaty byly ze známých moravských a slováckých kancionálů lidovým způsobem ozdobených, v nichž se velmi hojně objevují. Svým provedením ovšem se od svých vzorů opět vzdálily. Zdá se, že motiv zakládající se na lidské tváři, zobecněn byl dvěma různými písaři, z nichž jeden pečlivě tvářičky v písmena vmaloval, kdežto druhý jen několika čarami obličej v písmeně nakreslil.

Pokud se celých postav lidských týče, upotřebeno bylo takých v jediné knížce skutečské k ozdobě písmen samých: jsou tu zobrazeni v písmeně nebo vedle nich panáci, kazatelé a kantoři. V pří-byslavské knížce s ornamenty hadovými vykreslen jest jeden nápis písmeny z panáčků se skládajícími. Kromě toho použil shora uvedený Bulant skoro ve všech knížkách (vždy jen jednou) písmena w nebo n dvěma nebo třemi rokokovými panáčky ozdobeného. Obrazy svatých (pro sebe) byly častěji malovány, tak také v četných knížkách Bulan-tových; ku výzdobě inicialek samých slouží však pouze v jedné knížce skutečské a v jiné z Nového Bydžova. Také tento motiv (celé postavy), pokud k ozdobě písmen samých sloužil, upomíná na některé kancionály moravské a slovácké, čemuž by i jeho rozšíření odpovídalo až na knížky Bulantovy. Jest dojista odůvodněno, hledati souvislost mezi těmito ozdobenými knížkami modlitebními a mezi kancionály. Bohatí čeští literáti XVI. a XVII. století opatřovali si kancionály od umělců vycvičených. Když pak za úpadku instituce této staly se pokusy podobné spolky zpěvácké v katolické církvi zařizovati, uskrovnily se tyto méně drahými výrobky kantorů a písařů. Ozdoba takových kancionálů vypadla pak ovšem zcela jinak, nebyla prodchnuta cizími vlivy a vzory, nýbrž zůstala lidová. Jednak snad znamená tento postup jakýsi úpadek umění, jinak vítáme jej jako projev lidového vkusu a krasocitu.

Soukromé knížky modlitební byly pak podobně ozdobovány, došly rychle obliby a byly teprve k polovici našeho století lacinějšími tisky zatlačeny.

Naše vyobrazení (zvi. příloha) seznamuje čtenářstvo Čes. Lidu s vybranými ukázkami lidových kuihomaleb českých, na jejichž význam již před lety upozornil prof. Klvaňa ve Světozoru (1891, str. 192), popisuje ornamentiku kancionálu boršického.