Předchozí 0359 Následující
str. 330

pečený a užívá jistých polností z majetku sedlákova, nejsa žádnou prací povinen sedlákovi.

Životníkem na statku stává se obyčejně mladší syn sedlákův, jemuž otec, odevzdávaje „živnost" (statek) staršímu, vymíní místo peněžitého podílu „nadosmrti" byt a užívání nějaké části polí a luk od statku pro něho i pro jeho manželku. Někdy také dcera ze statku dostane „na životy chalupu", a provdá-li se, má i muž její do své smrti byt i užitek z určitých polností ke statku patřících. Tomu se říká „míti chalupu na dva životy". Děti životníkovy, měl-li chalupu jen na dva životy, nemají už žádného práva na byt ani polnosti, jichž užívali rodiče. Zřídka jen dává otec sedlák synovi „chalupu na čtyři životy", t. j. aby po synovi ještě vnuk měl právo na chalupu . životnickou. Právo to může však bratr hospodář odplatiti jistou částkou peněžitou, jež zpravidla otec dárce pro ten případ ustanoví neb úřad v čas potřeby takové rozhodne.

Životník není sice povinen u sedláka pracovati, a!e obyčejně z dobré vůle u něho pracuje a dostává pak k tomu, co má ze živnosti, ještě vše jako podruh, a sedlák mu polnosti, jichž užívá, zdarma obdělá, k čemuž jinak zavázán není.

Životník, zvláště když nechce pracovati u hospodáře, jest dosti velkým břemenem na statku, na němž třeba kromě něho jest také ještě výměnkář, který pracovati obyčejně už nemůže a také ovšem nemusí, byť i mohl. A tak se někdy s'ane, že obě „chalupy" na statku jsou obsazeny obyvateli, kteří u statku nepracují, a podruha sedlák si vzíti nemůže, nemaje už žádného proň místa. To ovšem nemnozí dobré vů'e, svornosti a klidu obyvatelům na statku a v chalupách.

Příspěvek k staročeským sbírkám „pohádek" (hádanek).

Jan Soukup.

I.

V Českém Lidu (III.) podal Dr. Č. Zíbrt „Staročeské sbírky „pohádek" (hádanek)", které vyšly též ve zvláštním otisku. Nesluší se složiti ruce v klín, když se objeví podobná úvaha; vlastní práce teprve nastane sběratelům, aby jak možno nejvíce materiálu, zde na př. hádankového mezi lidem sebrali k důkladnému srovnání se staročeským a jinoslovanským. Zvláště na poslední klademe důraz, protože celá řada hádanek ukáže se nám v zajímavé shodě i u jiných větví slovanských a dá snad vzniknouti spisu podobnému čelakovského


Předchozí   Následující