hovanou vlnicí. Miska a kadlub jsou zeleně polévány a pocházejí z počátku 19. stol. (Majetek rodiny Bůžkovy v Soběslavi.) Čtvrtá nádoba je baňka s ouškem ; dodána byla ze Lžína a je v majetku musea soběslavského. Baňka tato se skládá z makovičky, dutiny a stojánku. Přední a zadní částka ozdobeny jsou metličkami ; po stranách vyrůstají z trsků růžice. Baňka je polévána a zelenou, žlutou, bílou a hnědou barvou pomalována. Viz vyobr. č. 3. na str. 345.

Č. 3. Nádobí hliněné jihočeské. Kreslil prof. K. Kozum.

Hornici, ode dávna mysli veselé a bujné, milovali zpěv a hudbu. Žiliť — uvážíme-li, že se ještě ve věku šestnáctém dolovalo obrovskou většinou na kovy a rudy, a těch věru po rovinách nenalezneme — na horách, a tam přec od jakživa mysl čilá a duch nespoutaný i veselý. A ta potlivá, nebezpečná práce dole hluboko pode dnem, ta nutila, aby havéř pracující o samolě na vortě při mdlé záři kahance prozpěvoval a nahrazoval si tak společnost lidskou. Známý to úkaz psychologický, že si člověk o samotě dodává kuráže a zahání úzkost hlasitým hovorem s sebou samým neb zpěvem.

Co dále za časů minulých horníka význačně charakterisovalo, byla vroucí důvěra v Boha a naděje, že On odplatí věrné služebníky své hojně