Co tu pověděno, je věc jistá, samozřejmá. Na důkaz a na příklad, jak eíkev uměla vyložiti lidové obyčeje svatojanské po rozumu víry křesťanské, jak uměla starodávné obřady přizpůsobiti výkladu o poctě a památce sv. Jana, neváháme pod čarou doslovně otisknouti pro nás zajímavý záznam staročeských obyčejů svatojanských, jenž obsažen jest v rukopise asi ze začátku století XV. (text starší!), chovaném nyní v knihovně Wolfen-buttelské.29) Spisovatel nekaceřuje svatojanských obřadů, nevyhlasuje jieh za »ďábelské«, nýbrž vykládá nábožensky pálení ohňů — to prý na znamení, že sv. Jan Křtitel byl světlem, planoucím před Bohem. Přišel, aby svědectví vydal o světle. Věšení věnců na domy značí, že sv. Jan byl v nebesích ověnčen, korunován. Sv. Jan byl opásán koženým pasem — proto lid o jeho svátků se opásá. Plesání a tance dějí se proto o svátku narození sv. Jana, že podle evangelia Lukášova mnozí se radovali, když se světec narodil. Lid nosí v rukou květiny na zaa-. mení, že sv. Jan při křtu Pána Ježiša rukou se dotýkal. Někde prý mladíci tráví noc mimo vesnici, spí v přírodě. To znamená, že sv. Jan odešel na poušť, vzdaloval se lidí.

Vysvítá 7, předchozího náboženského výkladu, že církev uměla dobře lidové obyčeje svatojanské oživiti symbolikou svého učení. Bývaly mimo to zvláštní legendy vymýšleny, které objasňovaly domnělý původ ohňů svatojanských. Lid v okolí Warnsdorfu na př. si vypráví: Sv. Jan prchal před svými pro následovníky. Šťastne dospěl vrcholku hory nějaké. Nepřátelé jej spatřili a honem spěchali za ním. Náhle zmizel před jejich zraky — ze země vyšlehl plamen. Proto prý jsou páleny ohně svatojanské na návrších. — V Dolních Rakousích v okolí Sv. Hippolyta koluje pověst, že sv. Jan při křtu nosil rozsvícenou svíčku. Jeho pronásledovatelé jej podle toho poznali. Chtěli ho lapiti, avšak svíce náhle roztříštila se v hejno' světýlek a pronásledovatelé nevěděli kudy kam. Na památku toho hoří ohně svatojanské.80)

Legendy tyto a jiné podobné jsou patrně původu teprve pczdějgího. Zmínili jsme se o nich proto, aby čtoucí poznal charakteristické doklady, jak děly se pokusy vyložiti legendárně starodávné obřady lidové.

Zmínky zasluhuje, jak vznikl ještě jiný výklad ohňů svatojanských, Po Evropě u různých národů je roašířen obyčej, že v ohni svatojanském bývá upalována postava lidská. Není jasno, co vlastně značí obřad tento. Podobá se, že se tu udržel starodávný obřad pohanský, symbolicky znázorňující, jak mladistvá, jarní síla přírodní žárem letního slunce hyne.31) Jisto je, že v Rakousích staví lid do plamenů ohně svatojanského