zelné moci, před čaroději, před všelikou pohromou. Zprávy o tom jsou zapsány již ve starých skladbách. Uvádíme tu pro příklad svědectví, jež poznamenali ve svých knihách Šeb. Franek54) a Aubanus Boemus.55) Po* česku je z latinského textu Aubanova vyložil Jan Mirotický: »Na den sv. Jana Křtitele, té noci téměř po všech všech a městech v Germanii obecný oheň dělají, ku kterémuž obojího pohlaví mládež i staří sejdouce se, se zpíváním tancují a při tom některé pověry zachovávají. Černobýlové a verbenové věnce na hlavách majíce a v rukou to kvítí, kterémuž cd takového podobenství ostroha rytířská říkají, nosíce, do toho ohně toliko skrze to kvítí (ne) hledí a tomu věří, že to přes celý ten rok očí jejich od bolesti zachovává. Kdo odtud odejíti chce, ten i zeliny, jimiž, jak jsem jmenoval, opásán byl, do1 toho ohně uvrhuje, řka: .Odejdi pryč a shoř s nimi všecko neštěstí mé!'«58)

Jiný lidový názor zapisuje Havel Žalanský. Staří Cechové podle něho opasovali se věnci z květin, a takto zdobeni skákali přes oheň. Opásali se proto, aby prý jich bedra nebolela.57)

Že staří si nevymyslili lidových pověr, jak jsme je tu uvedli, že z lidového podání je čerpali, svědčí nejlépe to, že v různých variantech posavad kolují v evropském podání lidovém.

Lid německý si vyprávěl, že ten, kdo o sv. Janě opásá se věncem květinovým a pak jej vrhne do plamenů svatojanského ohně, pozbude obřadem tímto všeho neštěstí svého.58) Avšak i Slované znají posavad tutéž zkazku z dob dávných. Slovinci metají v oheň svatojanský oměj se slovy týmiž, která jsme nahoře poznali v dokladu z Jana Mirotiekého: »Naj zgori mi ne-sreča vsa, kakor ornej traviča!« (Ať shoří mi všecko neštěstí, jako oměj).69)

Ve výkladu Jana Mirotiekého je také zmínka, že se lid dívá do ohně a věří, že bude chráněn před oční nemocí. Obyčej ten posavad je znám lidu německému,, a zajímavo je, že posavad při tom bývá užíváno' květiny, pojmenované od Aubana »calcaria«, po česku »stračka« (ostrôžka), od lidu německého »Rittersporn«.60)

Podle jiného názoru, známého v lidovém podání německém, chrání skoky přes oheň svatojanský před úpalem slunečním.0')

U Slovanů, kde zejména věnce černobýlové nošeny bývaly při obřadech svatojanských, ustálil se názor, že toho, kdo se ověnčí při reji svatojanském květinami, nebude po celý rok hlava boleti.

Vypisujeme toho doklad ze staré knihy polské, známé »Czarownice powołane«, kde autor mezi »observationes sanitatum«