(t. j. ochranná kouzla pro zachování zdraví) čítá nošení věnců černobýlových o sv. Janě: »w wigilią śgo Jana wieniec z, bylice nosić, aby głowa przez rok nie bolała.«62)

Tak a podobne věří lid polský podnes. Opasují si účastníci slavnosti svatojanské bedra věnci, hlavně černobýlovými, aby po celý rok byli zdrávi, »aby przea cały rok cieszyły się zdrowiem, czyli, jak mówią, żeby ich nie bolało w sobie«.63)

Ohlas lidové víry zaznívá v popěvcích, zpívaných při reji kolem ohňů svatojanských. Polská omladina zpívá: »Ku Dunajowi, ku głębokiemu, oj ku lasowi ku zielonemu, oj palą, palą Sobótkę i piją piwo i wódkę. Kto na Sobótce nie będzie, główka go boleć wciąż będzie.«64)

Podobně zanotí sbor děvčat a šuhajů slovenských okolo svatojanských ohňů: »Kladzeme my íSobotečku s roamarijou izopoéku: kto na našu Sobotku nepri jdze, do roka ho hlava bolec budze.«65) Viz další zajímavá svědectví v knize Socháňově, Svatojanské ohne na Slovensku, v Bratislave, 1924 (otiskuji z knížky nejdůležitější doikllady v tomto čísle, v oddílu: Literární rozhledy.).

Zvláštní obyčej, jenž, se druží ke všem již uvedeným, mají Eusové. Matky házejí do plamenů košilky dětí chorobných, pevně důvěřujíce, že je tím zbaví mořivé bolesti.66)

Krátce pověděno: skoky přes ohně svatojanské, účastenství při obřadech, pálení květinových ozdob, věnců, podle víry lidové ch-rání člověka před veškerou pohromou, před nemocí (jak toho doklady uvedeny) a před účiny domnělé moci čarodejnícke.67)

Jde o výklad. Podobá se pravdě, že správně již staří vykladatelé přirovnávali přeskakování ohňů svatojanských a pověry s tím spojené k pradávným obřadům pohanským, při nichž rovněž byla přičítána ohni moc očistná, ochranná.68) Upomínky toho posud se udržují ve vylíčených obyčejích. Po dlouhých a dlouhých dobách značně ovšem vybledly a zakrněly. Avšak tolik přece možná z nich usuzovati, že tu má oheň podle názorů lidových moc očistnou, oživující.69) Pozoruhodné svědectví zachováno (ač-li doklad správný) v obyčeji lidui řeckého1. Ženy volají při skoku přes oheň: »Zbavuji se svých hříchů.«70)

Všecky doklady o svatojanských obřadech, ať z doby staré neb nové, ať původu jakéhokoli, souhlasně potvrzují, že z obřadů zaujímaly přední a nezbytné místo tance kolem ohňů svatojanských.

Staří kronikáři zapsali několik zajímavých dokladů, kterak byly tance svatojanské všeobecně oblíbeny. Byly tak oblíbeny, že kolem ohňů svatojanských tancovali vznesení lidé, ba panovníci neostýchali se před četným siborem diváků přes oheň skákati a kolem tancovati. Vetchý kmet, dvaasedmdesátiletý vévoda