Štěpán II. tancoval vesele r. 1401 se svou nevěstou Alžbětou Klevskou kolem svatojanského ohně, jak svědčí starý zápis mnichovský. Také císař Bedřich III. r. 1473 kázal v Řezně naplniti sud smolou a dřívím. K slavnosti pozval vznešené paní a panstvo, jež tam bylo shromážděno na říšském sněmu. Sud byl vyvalen na náměstí a zapálen. Páni a vznešené ženy tancovali kolem plápolajícího stidu. Také císař, jsa všecek raz jařen, dal se do tance, neostýchaje se velikého davu přítomných pánův i měšťanů. Za přítomnosti císaře Maximiliana I. zapálila sličná panna Zuzanna Neithartova r. 1498 v Augšpurku oheň svatojanský a tancovala třikráte kolem něho s arcivévodou Filippem. Diváků prý bylo skoro 10.000. Koku 1578 účastnil se prý páleni ohně svatojanského se svými dvořany vévoda Lehnický.71)

Jak vysvítá z uvedených dokladů, těšily se obřady svatojanské veliké oblibě. Vrchnost duchovní i světská zapovídaly svatojanské ohně, ale přes to prostí i vznešení rádi se jich účastnili. Panovinííci neváhali ikolem hranice svatojanské před sborem svých poddaných tancovati Rozumí se, že tance provázeny byly hudbou a sice hudbou lidovou. Opodál ohně vábili k veselému reji hudci, hrajíce na oblíbených nástrojích hudebních. Bývali to zejména u nás dudáci, jak víme ze zprávy o návštěvě císařovny Alžběty u hraběte Černína z Chudenic r. 1721.72) Byly zapáleny na podívanou vznešenému hosti »dva velké svatojanské ohně, okolo kterých při houslích a dudech sprostější chasa tancovala«. V Lipovce u Rychnova podnes zapalují děvčata kupy sena, obalené chvojí; točí se kolem, vy ôas tu jí rosolkou účastníky a pak bývá muzika,73) Rusům hrávali skočnou při ohních svatojanských známí národní hudci »skomorochové«.74)

Vedle hudby rozhlaholily se při slavnosti svatojanské zvláštní písně příležitostné. Jest jich vůbec veliká síla u Slovanů, zejména též na Slovensku a na Moravě.75)

Pokud se týče jich bájeslovného významu, je velmi nesnadno dohadovati se odtud něčeho. Původní jejich podoba zastřena pozdějšími příměsky různodobými i různorodými.

K zábavě kolem ohňů svatojanských druží se ode dávna některé lidové názory a pověry.78) Především dlužno uvésti rozšířený názor, že tak vysokoi poroste len, jak vysoko účastníci svatojanské slavnosti oheň přeskočí.77) V Bělorusku házejí děvčata do ohně křezové větvičky a hovoří; »Ať je můj len tak vysoký, jak vysoko vstoupá tento plamen.«78)

Proč lid skáče přes ohně svatojanské, vykládá podání rozmanitě. »Skáče se za to', co' by člověk rád, aby se mu podařilo.« Přeskočí-li kdo šťastně, podaří se; upadne-li, nezvede se mu. Děvče tedy přeskakuje, co by rádo,, aby je jinoch miloval, nebo