vědných sboirnícíeh učitelských jako tento pěkný a zajímavý článek Jana MJasršíěka. Jako by se čtenář díval na filmový obrázek. Spisovatel podle povinnosti zapisuje pamětníky zašlého krutého obřadu o posvícení mladém. Podařilo se zachytiti některé podrobnosti nové, jež doplňují můj' popis stínání kohouta v knížce jmenované. Neváhám otisknouti článek celý, na důkaz, jakou důležitost jemu přičítám a jak si vážím redakčních snah sborníku tak dokonalého a taik pozoruhodného:

Nedělní .odpůldne. Slunečko pěkně hřeje, třebaže jest již drruhá neděle po kv. Václaivu. V sluneční záři lesknou se žloutnoucí listy stromů v zahradách. 0 vrátka opřeni vyhlížejí hospodáři se dvorní do návsi, před vraty kupí se chasa v živém rozhovoru. Na návsi před Těšiteloviou hospodou op. 3. skotačí mládež. Na dvoře hospody stojí muzikanti. Malí eapiarti pro-klouzli dvířky na dMůr a prohlížejí si jejich »inštrumenty«. V Hrádku slaví se mladé posvícení. »Už ho nesou!« volá Vaší cek a utíká iod hospody po- návsi. Mládež za ním. I zraky dospělých točí se v tu stranu. Od! zdola jdou návsí dva muži, z nichž jeden nese pěkného (kohouta, druhý hrabiště. Btrzy jsou obklopeni houfem mládeže i dospělých. Kráčejí k hospodě a ztrácejí se zrakům ve dveřích. Na návsi vzrůstá zástup lidí v zřejmém očekávání čehosi (zajímavého ... »Bum!... bum!..., bum, bum, bum!«, zazní buben. Hlomoz na chvíli ustane, zraky všech točí se ke dveřím hospody. Z nich vycházejí oni dva muži. Jeden nese svázanéhlo kohouta ví hraíbišti, které vyzdvihuje ja,koi korouhev a staví se za muzikanty. Druhý nakládá na trakař soudek od piva. Je opásán šavlí. Hudíba zazní pochodem. Průvod se řadí. Muzikanti napřed, za nimi třímá muž hrabiště s kohoutem, za ním mládež a pak dospělí. Ptrůvod uizavírá druhý muž s soudkem na trakán. Obejdou náves, kdež přibývá účastníků, vracejí se k hospodě a po dvoře míří na Těšitelovo pole č. kat. 70/2. Tam zvolňují kroky, ríozcháizejí se do půlkruhu, v jehož středu staví se .muži s kohoutem a trafcařem. Sud staví na, zem. Od něho počítají vzdálenost 50 kroků po poli. Tam zakopávají nešťastného kohouta. Jen hlava mu kouká. Muzikanti obklopí soudek a zahrají píseň pohřební. Onen muž, jenž. nesl kiohouta, vynda.vtá šátek. Oznamuje začátek slavnosti a zrve přítomné k účasti na stínání. A již vystupuje ze zástupu soused, vyndává »zlatník« (peníz ze stříbra, platil 2 K), a klade jej na sud. Tím zakoupil si pirávo k stínání. Zavazují mu oči jako při hře na slepou bábu. Do ruky dávají mu šavli. Hotovo. Muzikanti hrají a obcházejí třikrát sud do kola. S nimi současně otáčejí muže se zavázanýma očima, jenž drží prst ,v otvoru dna, kolem sudu, aby mu spletli směir. v němž je kohout zakopán. Teď ho pouštějí. Muzika ustala. Lidé dychtivě pohlížejí na zavázaného.