str. 390
Ten zprvu, jakoby se rozhlížel, stojí, pak vážným krokem jde a počítá do padesáti. Zastaví se. Najedno« máchne šavlí, aby uťal kohoutovi hlavu,. Ale salva smíchu mu proaraziuje, že chy bil. Sejme šátek a fc svému úžasu shledává, že si spletl směr. Kroutí hlavou, ale již miu berou šátek, neboť kupuje si právo druhý zápasník. I jenom zavázali oči a při hudbě třikrát otočili kolem sudu. Tento je rázný objasnit. Bez dlouhého uvažování kráčí pevným krokim, jakoby jistě věděl, kde kohout, zakopán, s hírůzou pozoruje lesknoucí se šavli. Ráz, dva, ráz., dva! — avšak bác!, zápasník svezl se jednou nohou s meze a svalil se. Řehot, výskot a smíchu, hlučný smích letí za ním,. Vstává a maje šátek s očí, nemůže pochopiti, jak sešel s pole ... Berou mu šátek a zavazují oči třetímu. Hudba hraje, kolo se točí, % něho vychází zápasník, třímá šavlí jako vítězný vojevůdce a ku podivu jde správným směrem ke (kohoutovi. Počítá kroky. Kterýsi kamarád ae zástupu chce mu pomoci a proto vola: -»Dobře, dobře!« Je však zakřiknut pořadateli slavnosti. Zápasník se již zastavuje, pomalu napřahuje šavli jakoby měřil, a ťaf!, usekl hlavičku žlutému kvítku plevele. Shazuje šátek a poizoruje s lítostí, že kohout je asi dva kroky vlevo... Jiní a jiní zápasníci se střídají, dno soudku leskne se zlatníky. Však mairne se namáhají. Nikomu nepodařilo se kohouta stíti. Slunce níží se k západu. Pořadatelé počítají peníze. Oznamují konec hry. Vykopávají kohouta, nakládají soudek a již valí se průvod z>pět ke vsi. Hudba vesele hiraje, muzikanti foukají silně do plechů, neboť se těší na omáčku a pečeni z kohouta. Jest totiž nesťatý kohout po právu jejich:. Průvod jde rovnou do hospody Těšitelových. I malí oaparti a školáci hledí vetříti se do dveří. Mą-miniky je však odvádějí -domů. Sál se plní chasou domácí i z okolí. Bude taneční zábava až db noci ... Obyčej »tínati o mladém posvícení kohouta udržoval se v Hrádku ještě v minulém století. Posledně r. 1894. Tak vyprávěli mi pamětníci i očití svědkové. A pokud oni, jakož i hostinský p. Těšitel, staa-ý 74 roky, pamatují, jen jednou podařilo se kohouta opravdu stíti a vzíti si ho jako vítěznou trofej. »Hrdinou« byl František Pleskot z kovárny, narazený 1869. Již nežije. Obyčej tento zanikl (a není ho škoda, sami uhodnete, proč), jako řada j;iaýeh zvyků. Zbývají jen vzpomínky a tyto řádky mají jej uchovati budoucím, aby poznali i posoudili mravní vývoj občanů i pokrok dbce. V Stéblové stínávali kohouta v úterý odpoledne po starém posvícení na návsi před křížkem, jak vyprávěl obecní posel a ponocný Hýsek z Hrádku. Č. Zíbrt.
|
|
