ale Kubsa v Praze ty 4 zlaté proměnil a otci nic nedal ani listu, než hned mluvil jemu, že zaň nedbám a přivedše jej k rozhněvání, hned ten kšaft po třech nedělích po jeho navrácení složili a schovali.«

Totéž tvrdila i manželka Mistra Tomáše.

»Slova Mistrova,« děl na to Kubsa, »nevztahují se na kšaft, než na nějaké poselství a proto ke škodě mi nejsou.«

Na to Mistr Tomáš: »Jestli u nich, ve Vlašimi, takové

právo, nechť oni jemu tam uznají a to takové právo, aby sami spisovali, sami tvrdili a půl druhého léta s kšaftem se schovali, ale poněvadž kšaft na toto právo Rakovnické žádám, podle práva tohoto opatřen býti, a jak se všudy zachovává, přátele k tomu obeslané míti chci, neboť pravím: že nebožtík otec můj což mi jest dal, kolivěk málo nebo mnoho, dal mi jako synu svému a tak nemohl toho .dávati, což jeho nebylo.«

Dožádal se svědectví Mistra Jiříka Píseckého, kollegiata koleje Všech Svatých, bratra jeho, faráře v Hradišti v Žatecku a Jana Kulatý z Javořice.

Výpovědi obou prvních svědků v tom. se shodovaly, že slyšeli, kterak Tomášův otec nejednou, ale mnohokráte mluvíval: »To, což jsem koli dal Mistru Tomášovi, sumu jakolivěk málo neb mnoho, dal jsem jemu jako synu svému a dítěti a jeho jsem tím odbyl a oddědil a mám s ním smlouvu před dobrými lidmi o to všecko.«

Jinak mluvil jeho druhdy nejlepší přítel Kulatá. »To mi dobře v paměti, když jsem v koleji velké byl, mnohokráte otec M. Tomáše, maje s synem svým byt v koleji Všech Svatých, do koleje veliké jest přicházel a před Mistry toho1 toužil na Mistra Tomáše, že by jemu nějakou sumu peněz dal, a Mistr Tomáš že by ho opustiti měl a jeho neopatrovati.«

Konečně nalezli soudcové: »Poněvadž Mistr Tomáš dostatečně neprokázal, aby kšaft ten úkladný byl, též dání těch peněz žádným zápisem neutvrdil, dává se podle práva kšaftu místo.«

Nepomohlo tedy odvolání Mistrovo k právu města Rakovníka nic. Jako všude v Čechách ve středověku, tak zvláště v tomto městě povznesena byla čest a neodvislost soudcovská nade všecky ohledy. Víme, že r. 1566 odsouzen tam byl k smrti pro přestupek cizoložstva syn dlouholetého a zasloužilého primátora Rejčka, a nešťastnou náhodou byl by první visel na šibenici, kterou otec jeho nově dal postaviti, kdyby týž nebyl postavil se mu za obhájce. Soud nepřistál sice k námitkám a výmluvám otcovým a odsoudil syna, ale po delším suplikování k císaři docílil, že oba obžalovaní vzati byli toliko v potrestání. Páni Rakovničtí, vedeni jsouce vědomím, že jim úřad svěřen,