projevu, který je zde v hlavních bodech přetlumočen a pozoruhodným výkladem doprovázen. Vynikající polský kulturní pracovník praví, že hodno jest zamysliti se nad tímto hromadným hlasem volných Čechů. Připomíná, že nejen německé filmy, ale také německá kniha, hudba, umění, celá tak zvaná kultura německá koná na českou společnost vliv málem rozhodující. Stará to, odvěká historie, plynoucí ze »zeměpisné, hospodářské a politické blízkosti mocného bloku německého, jehož zlomek spočinul mimoto v české zemi. Již ti, kteří před stoletím budili malý národ slovanský, přitisknutý německým balvanem, s hlubokou starostí pohlíželi na těžký úkol vrátit národu jeho »individuálnost«, napřed »slovanskou«, potom českou. Slovanskost proti ohromnému němectví klade mu před oči číslo a velikost slovanské rodiny, nedbajíc) v té rodině hlubokých rozporů. Nejhlavnější za těchto okolností jest, jak se toho domáhá česká výzva, duchovní, individuelní nezávislost národa. Čeští buditelé šli po téže centrální cestě, která tvoří osu této výzvy, sáhli do lidové vrstvy, jež jako ve formě poměrně nejméně zkažené přechovávala »ducha národního«. Dnes máme z toho »folklor« — vedu, ale ne živou pravdu. »Lid« stal se pojmem politickým a hospodářským. »Folklor« má tvořit reserváty a chránit mizející zbytky lidového zvyku. Současná doba přinesla ještě jiné škodlivé miasmy, jež ve vysokém stupni oslabují úsilí, dostat se ? pokladům domácího svérázu. Jest to »světovost« a »evropskost«, světélka poválečných pacifistů posledního druhu, efektní heslíčko renaissančních epigonů putujících humanistů, kteří se představují jako »civis mundi sum« (»jsem svetoobčan«). Polská studie končí: »Projev českých pracovníků jest poměrný i pro naše poměry. Mohou jej podepsati všichni, kterým opravdu leží na srdci svéráznost polského ducha i původnost polské kultury v rámci civilisace světové.« (Národní Politika 1930, 26. listopadu). Red.

Kmotr a kmotra říkávali u Valachů na Moravě: křestný táta a křestná máma, dětem pak říkají jich kmotři: »křest-níčky«. O velikonocích v neděli dá každý křestný táta i křestná máma svým »křestníčkům« pečenek, to jest bochníček čili