mocným ráno a večer ? potoku nebo ke studni, dělá nad neštovicí tři kříže a při každém kříži říká: »Dej Pán Bůh dobrý večer, potoku. (To říká ráno; večer dává »dobré jitro«). Nesu ti neduh s oka. K tomu mi dop. . . Amen.«

Dělá-li se někomu cink na oku, foukají mu do oka roztlučený hřebíček s cukrem.

Kdo si chce od ječného zrna pomoci, pootevře truhlu, nemocné oko přiblíží ? otvoru a víko truhly třikráte přivře, aby vzduch z truhly vanul na nemocné oko.

Přikládá kousek plátna ve »sprosté« kořalce namočeného.

Jednoduše pomáhá se od ječného zrna tak, že toho, jenž má ječné zrno, se při setkání otážeme, co to má na oku. Když odpoví »Ječné zrno«, rychle třikrát řekneme »Svinské zrno«.

Někdy trápí oko »živé vlasy« Oko stále pláče a červená. Živé vlasy dají se vytrhati, nebo placička ze včelího vosku se vsune pod klapku a živé vlasy se prý do placičky slezou.

Aby oči nebolely, nosívali muži stříbrný kroužek v uchu. Na bolící oči přikládají roztlučenou petržel. Nebo ráno na lačný žaludek rozžvýkají syrovou čočku a dýchají do bolavých očí. Vymývají oči teplou dešťovou vodou nebo potírají víčka kořalkou.

Komu něco padne do oka, odtáhne si víčko a třikráte se vyplivne na zem. Dětem se oko vylízne.

Má-li někdo mžutku čili vlčí mlhu, ráno a večer málo vidí. Od toho pomáhali si tím způsobem, že dívali se skrze moučné sítko na ovce, když slouha hnal kolem.

Není nic mrzutějšího, než když se na ruce nebo na noze objeví bradavice. Tu může se hned každý těšiti, že na jedné nezůstane, že jich tam bude brzy celá kolonie. Vypichovati je jehlou je ještě hůře, protože kam prý se krev rozteče, tam se nové vysypou. Aby se ztratily, je prý dobře stírati se slintá-kem (slimák polní). Ten nesmí se vzíti do holé ruky a když jsme jím bradavici potřeli, máme ho položiti pod kámen.

Když se vymetá pometlem pec před sázením chleba, stírají se tím pometlem, hned jak se z peci vytáhne, také bradavice.

Kdo má bradavice, nechť vyjde v noci, v ten čas, kdy měsíce ubývá, ven na dvůr. Dívaje se stále upřeně na měsíc, sehne se k zemi, rukou najde nějaký předmět, buď kámen nebo kousek dřeva a tím bradavice potře. Oči s měsíce nespouštěje, pustí předmět opět na zem a vrátí se do světnice. Takou měrou, jakou měsíce ubývá, bude mu i bradavice ubývati, až úplně zmizí.

Bradavice vypichují se též vraním brkem. To hledá se na poli v době, když zvoní hrany. Ten kdo má bradavice, obrátí se