V. OBDOBÍ PŘECHODNÍ

Smrtí Erbenovou badání národopisné pozbylo osobnosti ztělesňující obsáhlý program, avšak z mladších pracovníků se, žel, nikdo nepřihlásil k velikému odkazu. Opakoval se zjev, na nějž upozornil již Šafařík v listě O. M. Bodjanskému r. 1846. Zmiňuje se tam o slovanském jazykozpytu, dodal: „Dobrovského slavné jméno nás vrhlo do lethargu, že sme mysleli, že již všecko hotové." Tak bylo u nás po smrti Erbenově, kdy zejména činnost sběratelská ochabla, ačkoliv Erben patrně připravoval nové obšírnější vydání své sbírky písní. Skvělé vidiny synthesí pohasly a naše práce národopisná přestávala hlavně na statích časopiseckých, na causeriích a snůškách pilných diletantů.

Těžiště činnosti- národopisné se přesunulo na Slovensko a později hlavně na Moravu. Na Slovensku ve stínu reakce let padesátých ochabla horlivost sběratelská, avšak léta šedesátá přinesla slibný ruch politický i kulturní. Byla to doba, kdy počátky "života konstitučního obnovily s hesly revolučními také zásadu rovnoprávnosti ve smyslu programu Košutova, vydaného ovšem již ve vyhnanství, kdy si exgubernátor uvědomil své chyby a odmítl učení o výsadním postavení Maďarů v uherském státě. Memorandum slovenské z r. 1861 formulovalo požadavky autonomistické po stránce politické i kulturní, zejména pak bylo ustanoveno založiti Matici. Šafařík již z Nového Sadu psal r. 1827 Kollárovi o založení Matice Slovenské, Jonáš Záborský propagoval tuto myšlenku ve Vídni počátkem let padesátých, avšak teprve odkaz evangelického faráře Petiana (1859 odkázal budoucí Matici 10.000 zl) dal hmotný základ. Sbírky, zahájené r. 1861, měly znamenitý výsledek a r. 1863 při prvním valném shromáždění Matica Slovenská měla již 100.000 zl. Ján Francisci byl jmenován doživotním předsedou, avšak činnost Matice nebyla dlouhá: R. 1875 byla bez výstrahy Matice rozpuštěna, poněvadž prý pracovala v zájmu „protivlastenecké slovanské propagandy jako pobuřující politická strana". Budova byla uzavřena, byl ustanoven státní sekve-stor a jmění Matice bylo zabaveno.

V krátké době svého trvání Matice mnoho vykonala i na poli badání národopisného. Vytiskla podrobnou studii Pavla Dobšinského (1828—-1885) „Úvahy o slovenských povestiach" (1871), ukázku oné. interpretační metody zcela pochyberié, která vyrostla z díla Štúřova, naproti tomu však si získala velikou zásluhu tím, že vydala ve dvou svazcích „Sborník slovenských národních piesni, pověstí, přísloví, porekadiel, hádok, hier, obyčajov a po-vier" (sv. I. 1870; sv. II., seš. 1. r. 1874), úhrnem 605 písní, 8 pohádek, Dobšinského pěknou sbírku výročních obyčejů, jakož i jiné druhy lidového podání od přispěvatelů z různých oblastí.

Násilnický postup maďarských úřadů proti Matici způsobil, že středisko sběratelské práce bylo opět zničeno a teprve r. 1881 nastává nový ruch založením časopisu „Slovenské Pohľady". Avšak příklad slovenský působil na české studenty, sdružené v literárním a řečnickém spolku „Slavia". R. 1876 rozeslala Slavia všem časopisům oznámení, že si zvolila pohádkovou komisi, jíž uložila pečovati o sbírání a vydávání lidových tradic. Provolání, jež podepsali starosta Slavie, Leander Čech, jakož i předseda pohádkové komise Frant. Prav. Hnilička a jednatel Coelestin Lip. Fric, ohlašuje, že Slavie zamýšlí vydati po příkladu Matice Slovenské „sborník veškerých národních zvyků a obyčejů, z kterýchž by