hospodyně II. 1885), jiní žádali, aby ženy městské v době svého pobytu na venkově v létě nosily kroj lidový atd. Při časopise Doni. hospodyně počal vycházeti r. 1886 jako příloha ilustrovaný časopis „Náš kroj", jehož ročníky I.—II. obsahovaly přes 200 vzorů našeho vyšívání a chtěly odstraniti z českých domácností módní listy německé. Časopis sice již r. 1887 zašel, avšak hnutí bylo na postupu a šířilo se propagací všemi směry. „Národní jednota pro východní Moravu" r. 1885 vyzývala paní a dívky moravské (Doni. hosp. II.), aby vstupovaly do ženského odboru, „Vesna" v Brně r. 1886 založila první českou pokračovací školu dívčí, která si pořídila sbírku lidových výšivek i různých vzorů lidových a uspořádala r. 1888 výstavku výšivek a krojů slovenských péčí Emila Zapletala, řídícího učitele v Uherském Ostrohu. Na školní výstavě ve Vesně r. 1888 se objevily již pěkné ukázky národního ornamentu.

Počátkem r. 1886 byla v císařském museu průmyslovém ve Vídni veliká výstava vyšívání ze všech zemí rakouských a kolekce moravská vzbudila podiv: umělecko-průmyslové museum v Praze požádalo o zapůjčení výšivek, byly obeslány výstavy v Plzni, v Táboře, v Kutné Hoře, v Litomyšli, na Mělníce, v Turnově, v Kolíně, v Čes. Budějovicích, v Telči, v Ivančicích a v Mor. Ostravě. František Lego, který v Jindřichově Hradci r. 1880 založil museum, uspořádal r. 188? národopisnou výstavku; r. 1888 se v Olomouci vystavovaly novější výšivky, ornamenty na skle, ale také ukázky aplikace lidového ornamentu v uměleckém průmyslu atd.

Péčí ženského spolku „Živena"[99] se dostalo výstavy krojů a výšivek také Turčianskému Sv. Martinu roku 1887 spolu s výstavou obrazů Jaroslava Véšína, které tehdy vzbudily velikou pozornost. Výstavu umístili v domě Paulinyho-Tótha; Blažej Bulla, architekt a hudebník, který byl mladému Dušanu Jurkovičovi vůdcem v studu lidového umění, postavil u domu paulinov-ského ještě dřevěný pavilon s věžičkou ve slohu dřevěných staveb oravských. Oravští tesaři tam samí pracovali budíce podiv obecenstva svou obratností. V pavilonu byla sbírka obsahující 800 čísel z různých stolic slovenských, také z Dolní země a kromě toho kolekci moravskou a českou, v níž bylo též několik předmětů darovaných paní Náprstkovou. V domě byly nejcennější sbírky ze stolic prešpurské, trenčínské a nitranské, jakož i sbírka P. Socháně. Vedle výšivek byly také kroje, na obrazech typy a domy, kraslice, ornamenty, ukázky lidového důvtipu technického atd. Také ze zemí českých přijeli návštěvníci: Ignát Wurm radil a povzbuzoval, z odborníků se dostavil prof. J. Koula a právě tehdy přijel po prvé do Turč. Sv. Martina muž, který záhy nabyl na Slovensku vlivu významného: prof. T. G. Masaryk.

Kruh pracovníků olomouckých neměl na mysli jen sbírání, nýbrž také výklad dějinného vývoje našeho vyšívání. J. Havelka snad samostatně, bez vlivu cizího užil teorie Grimmovy na výklad výšivek. Jako v pohádkách a v lidovém podání vůbec Grimmové nalézali zbytky pradávného mytu, tak se podle Havelky zachovaly v lidovém vyšívání stopy pradávné kultury slovanské, o níž svědčí pravěké ornamenty na předmětech bronzových, na keramice atd. Je přirozené, že se na tuto souvislost upozornilo právě v kruhu rodiny Wankelovy, kde se tolik úsilí věnovalo sběratelské práci archeologické i národopisné. Teorii o vztazích lidového ornamentu ke kultuře pravěké po předčasné smrti svého chotě přejala paní Vlasta Havelková a snažila se ji zdůvodniti v četných statích, avšak zašla do krajností, tvrdíc na př. v článku „Úvodnice moravské" (Časop. v. s. mus. Olom. II. 1885), že shoda ornamentů výšivkových s ornamenty na bronzech hallstattských svědčí o slovanském původu oné pravěké kultury.

Vedle výšivek si v Olomouci počali všímati také jiných stránek hmotné kultury lidové, jak svědčí j ž v prvním ročníku Časopisu muz. olom. (1884) na př.