Opasek jest opatřen »vreckami« (kapsami), v nichž uschovávají peníze, nožíky a pod. Ozdoba opasku jest řemínkové vyšívání, vtlačený do řemene ornament, gombíky, jmenovitě ale bronzové přesky. Nejhezčí opasky jsou liptovské, zvláště u valachů »magočkami« (knoflíky) vykládaný »vybíjanec«. V Nitre i Prešpurku opasoval se kdysi ženich k sobáši jdoucí červeným »pasem« soukenným přes mentieku. Opasky chlapci nenosí, jen když v šestnáctém roce začíná »sa parobčiť«, stává se mládencem, smí si opasek připnouti.

Bruclak, lajblík. Prsa chrání si »brucľakem« {»brucel'«, »pruceľ«, »pruslek«, »prsliak«, »lajblík«, »vista«), kterýž jest téměř podobný ženským co do látky i střihu. V Prešpurku, Nitre jest »bruceľ« kratičký, ozdobený šňůrováním a knoflíky. Velice ozdobně šňůrované a vyšívané jsou »brusleky« »oravské a »lajblíky« trenčanské. Knoflíky obyčejně hrají největší úlohu ve výzdobě, jichž jest veliké množství hustě napřišívaných, v předu několik řad, pak na kapsách i vzadu.

V severních krajinách v chladném počasí, jmenovitě do roboty nahrazuje se soukenný brusľak kožešinovým »kožuškem«, (»kamizol«, »sandak«), který je také bez rukávů a sahá do pasu. Jest podobný ženským, často tencýž.

Kabát, gazajka. Na brucel oblékají si s rukávy »kabát«, který často nosí i ženské pohlaví a jest z různé látky hotovený. V Píšťanech jest kabát z postavového sukna bílého neb i jasnomodrého. Kol do kola vrouben jest »vysekovanými« ze sukna krajkami a ozdoben »malováním« (šňůrováním a vyšíváním). »Vačky« (kapsy) po stranách také podobně jsou ozdobeny. Rukávy opatřeny jsou výložky (»hajtáše«). Ve vrchní dírce kabátu navlečena jest pentle, která se na druhém boku za gombík zapne aneb také do dírky navleče a zaváže. Kabát navléká se také přes hlavu a visí pak na jednom pleci aneb na hřbetě. Na stužce z kabátu v polovici převěšený šáfolový ručník označuje ženicha. Podobný kabát nosí také ženské. (Figurina ženicha z Píšťan.) — V Čáčově ženská »gazaja« zapíná se stužkami na gombíky, jen spodní na šňůrku. Gazaja jest z černého sukna, na kraji podšitá a vroubená červenou »štafírkou«, zahnuté rožky jsou z červeného sukna. Vzadu má dva »šošky«, nad nimi vyšité v tříhraně »ohrebélečko«. Límeček úzký. Na rukávech vyšívané »výložky«. Nosí se do kostela na svátky; když přijde z kostela, obleče si »gazajku«. Tamta sahá do pasu, tato jest delší. Kabáty málo kde jsou známy u lidu.

Haleny. V chladnějším počasí aneb do kostela, do města, Slováci přehazují na sebe »halenu« (která nosí také jména »kabaňa«, »kabanica«, »suknica«, »huňa«, »župica«, »guba«). Je to plášť z domácího sukna barvy bílé, černé neb šeré; tvaru kabátového, sešívaný po stranách, takže chrbát jest celkový; vzadu po obou stranách od dříku s hora na dol rozšiřují se klínovité šosy. Límec jest ležatý neb i stojatý. V předu dolů po pravé straně vybíhá pravidelně prodloužený cíp »kriedlo«, které se na levé straně zapíná. Kolkolem vroubí se šňůrami a rukávy zdobí výložky z barevných sukénků. Šňůrování ornamentální rozkládá se na límci, prsou, na zádech na pravém křídle. Nejvíc šňůrování promíchané také vyšíváním, vykazují haleny oravské zvláště na pravém křídle a kabaně trenčanské s ornamentální výzdobou na prsou po levé straně »kosírky«. Šňůrování halen oravských, bílých, jest černé neb zelené, černých červené neb zelené. Kabaně trenčanské jsou bílé a šňůrování černé. Někde jsou haleny beze vší ozdoby. Délka halen sahá obyčejně po kolena, ale haleny zvolenské a novohradské padají jen po pás.

Haleny nosí se přehozeny na plecích od zadu a jen někde navlékají se do rukávů a pak přepasávají se často řemenem. (Trenčín.) Pod hrdlem spojují se pentlí neb šňůrkou, ale také řetízkem neb řeméncem. Kde se rukávy ne-navlékají, tam se svazují neb sešívají a upotřebují se pak na uschovávání předmětů. Ve Velkém Lomě »kabanica« zahazuje se na levé plece, aby pravá ruka s »čekanem« (holí) vždy svobodná byla. Kabanici do rukávů »nestiahne iba mrcha chlap«.

»Huňa«, »huňka« černá i bílá jest prostější než halena. »Guba« jest černá halena s ležatým límcem, nošena bývá od řemeslníků. V Třenčansku haleny nosí také ženské.

Širica. Staršího původu plášť je »širica« (»surovica«, »hazucha«, v Trenčansku i »halenou« zvaná), známá však dnes už jenom v jižních stolicích. Širica jest mnohem širší i delší než halena, tak že sahá někdy až po paty. Záda jsou také z jednoho kusu jak halena sešity po stranách, ale bez šosů, tedy cele hladký. Na horu opatřena jest širica širokým dvouhranným límcem, zvaným »hazucha« (»hazuka«, »hadzóka«, »cimbal«, »darmovis«), z něhož často visí dlouhé motou-zovité střapce. Límec tento vybíhá v předu od hrdla po celé délce širice do zahnutých pasů, které nesou po obou stranách na prsou výložky z různobarevných sukénků, ozdobených také ještě vyšíváním. Sestavení těchto výložků má každá vesnice jiné, někdy také schází. Širice spojuje se na přesku řemeny, jež jsou na výběžcích límce na prsou připevněny, z pod límce pak vycházející konce řemenů rozstřihují se na úzké, dlouhé střapce. Širica jest vesměs z bílého sukna a nosí se do deště aneb na delší cestu. V Trenčíně oblékají širicu také na kabaňu.

Kožuchy. Proti velké zimě mají Slováci »kožuchy«, které upravují blanou na vrch a vlnou dovnitř. Pastýři nosí kožichy často i v letě vlnou na hor a blanou dovnitř, poukazujíce na své ovce, které prý svůj kožich stále nosí a »dobrý baran svoju vlnu unesie«. V severních krajích, v Tatrách, bývá sice i v létě tak málo tepla, že tamní Slovák ironicky říká: »Do Svatého Ducha nezpusť sa kožucha a po Svatom Duchu choď zase v kožuchu«. Kožich jest na Slovensku nutnou částí oděvu, ale přece jsou i tak chudé kraje, že kožichu poříditi si nemohou a chrání se i proti největší zimě jak muži tak ženy pouze halenou. (Trenčín.)

Kožichy jsou z ovčího grzna a dělají je »kožušníci« (»koželuhové«, »kušnieri«) a jelikož to jsou vyučení »majstri«, kteří pro zdokonalení ve svém řemesle chodí také »na vandrovku«, závisí móda v kožiších nejvíc od těchto jednotlivců. Proto nemožno také stanoviti v kožiších ráz krajový. Délky kožichů jsou rozličné, nejkratší po kyčle, avšak starší módy sahají až po paty. Záda vystřižena jsou z jednoho kusu grzna, které často vydá značný kus i na rukávy; sešívání na bocích jest rovné aneb i s klínovitými šosy. Premováním obkládá se límec, někdy předky, méně spodní okraje a kapsy, k čemuž upotřebuje se černé neb bílé berančiny, kozelčiny, lišky. »Kriedla« (cípy) se vyhrnují a zapí-