osmdesátá okolo 1400 a devadesátá (1890—94) na 1100. Překlady a zpracování zabírají velké percento. Staré kroniky většinou byly ohlasem cizích látek a v nové době opět vyrůstal kmen české povídky mezi cizím zdivem. První původní povídka, Prok. Šedivého České Amazonky, a první historická povídka Lindova: Záře nad pohanstvem nemají významu vedle Jungmannova překladu Ataly anebo Nejedlého překladu Numy Pompilia, jimiž utvořena novověká krásná prósa.

Ale tiskem ni papírem nelišily se knížky ty ve skříni od sebe. Ještě i práce Klicperovy, Markovy, Tylovy, Rubšovy a druhů jejich spokojovaly se skromným zevnějškem. Teprve pozdější vydání oděla se úpravněji. Němcová a Světlá, Hálek a Neruda, Pfleger a Vlček přivedli jiné tóny do belletrie naší a povýšily též uměleckou úroveň její. Dnes řada jmen nejzvučnějších víže se v ušlechtilém závodění k této tvorbě. Stačí jmenovati Jiráska a Třebízského, Šmilovského a Kosmáka, Čecha, Zeyera a Arbesa, Herrmanna, Raisa, Šimáčka, Preisovou. Kromě diagramů toho odboru umístěny tu byly obrazy a podobizny vynikajících pěstitelů jeho, pak pěkné mapy spisovatelů z Čech od prof. Milbauera, jakož i mapa spisovatelů moravských a slezských od právníka p. B. Raddy, druhého jednatele sekce.

Druhou polovinu stěny, oddělenou od prvé vchodem do druhé síně literární, pokrýval málem celou ohromný diagram celkový, šest metrů dlouhý a pět metrů vysoký, práce p. insp. A. Madiery, jenž ji obětovně provedl na základě výpočtů jednotlivých pracovníků odborových. Vesele tu skákala pestrá směs barevnýeh píšťal výše neb níže, znázorňujíc, které odbory ve které době zvláště hojně vzdělávány. Z počátku vévodí literatura theologická; idea náboženská ovládala všechen duševní život. Časem se úží, rozvětvuje dle vyznání, až v nové době ustupuje počtem před časopisectvem, belletrií a poesií.

Před diagramem tímto, stejně vítaným oku jako duchu, rozestavena byla řada nízkých skříní, ve kterých uloženy význačné knihy oborů vyčteným už příbuzných. V prvních dvou skříních vystavena p. J. Malovaným novodobá literatura dramatická. Zahájil ji zde jako ve skutečnosti Václav Klim. Klicpera; co před ním vydáno, je vesměs zajímavo jen kulturněhistoricky, umělecky bezcenné. Tyl měl svoji výstavu celkovou poblíž; Jeřábkovi věnována zvláštní skříň, ve které milou ochotou choti zesnulého znázorněna všecka mnohostranná činnost jeho: dramatická, literárně-historická a kritická, též rozsáhlá publicistická. Ostatní dramatikové měli skupena všecka díla svá kol sebe, především ovšem Kollár, Vlček, Bozděch, Stroupežnický, Štolba, Šubert, Vrchlický a Zeyer, z mladších pak zejména Jirásek, Svoboda a Šimáček. Počet původních her od konce minulého století (1791 —1895) provozovaných nepřesahuje dle výpočtu Arbesova než asi 380 her, ač počet kusů vydaných v té době se páčí na více než půldruhého tisíce.

K dramatu řadily se vystavené prof. Fr. Bílým almanachy. Jméno libého zvuku! Almanachem (Puchmajerovým Sebráním básní a zpěvů z r. 1795) začal se nový život poesie české, almanach representoval náš duševní ruch vůči panovníkům, almanach (Lada Niola r. 1855) byl první bouřnou blýskavicí nových duchů a směrů. A almanach »Máj« r. 1858 ohlásil, že už tu stojí šik jejich v plné zbroji a práci. Deset let později v »Ruchu« nová opět generace vstupuje do pole: Čech, Sládek, Vrchlický. V r. 1879 opět v »Ruchu« se již objevili epigoni jejich. Také moravská omladina přihlásila se k práci almanachem »Zorou«, a jubilea rozličná oslavena vydáním podobného pamětníku. Výstavka těchto knih proto vhodně zobrazovala rozmanité etapy literárního rozvoje našeho. Počtem vstoupily už do druhého sta (asi 110).

Také životopisům a korespondencím věnována zvláštní skříň. Dělí se o ně historie i literární historie i po případě ony vědy, jichž odbornými vzdělavateli byli. V životopisech splácí potomstvo dluh vděčnosti; a v té nezůstává národ náš bohudíky pozadu, ba spíše nahrazuje teprve, co za života oněch mužů zanedbáno současníky. Takové pomníky literární postavil na př. Zelený Jos. Jungmannovi, Tomek Žižkovi, Zoubek Komenskému, Rybička a Sojka celé řadě křisitelů, Palacký a Brandl Dobrovskému, Brandl Šafaříkovi, Zelený ml. Smetanovi, Podlipská a Vávra Bož. Němcové. Sem spadá práce Kalouskova o Palackém, autobiografie Palackého a Kollárova, almanach Pastrnkův o Kollárovi, Tůmovy a Zeleného životopisy K. Havlíčka, životopis Tylův od Turnovského, biografické práce Ant. Truhláře, různé práce v Riegrově a Ottově Naučném slovníku a mn. j. Výstavku tuto zahajovala autobiografie Karla IV. u vydání J. Emlera. Z korespondencí vybral sem podepsaný pořadatel Sebrané listy Fr. Lad. Čelakovského, Dopisy B. Rajské, korespondence Komenského, listy Žerotínovy a Zuzany Černínové, vzpomínky J. V. Friče a mn. j. Počet všech prací tohoto oboru obnáší přes půlčtvrta sta.

Poslední skříň v té řadě znázorňovala diagramaticky i knihami vývoj zemědělství a národního hospodářství u nás. Prohlíženo tu hlavně k době novější. Různé Matice rolnické, spisy národohospodářské, jako Mathonův, Jonákův, Kaizlův, odborné práce profesorů hospodářských škol aspoň z části poskytovaly obraz potřeb a práce našeho lidu většinou rolnického. Součet spisů všech blíží se číslu 1500. Vystavil je knihkupec p. A. Reinwart.

Od této skříně níže umístěny výstavky Národní bibliotheky Kobrovy, Matice lidu, Libuše, Matice České, Matice Moravské a České Akademie, jakožto podniky určené dílem lidu, dílem vzdělaným a vědeckým vrstvám národa. Co vzpomínek vynořovalo se tu při pohledu na knihy vydané Maticí Českou! Celý ten tvrdý zápas o založení její, radost skrovných vlastenců, když konečně vstoupila v život — kdo dnes si to dovede představiti? Co lásky, veliké lásky a obětovnosti tají se v podniku tom! Roku 1831 konečně získalo v ní písemnictvo první své nakladatelstvo; účin slibován si od něho dalekosáhlý. Jen pravda, krása a dobro měly z něho vyrůstati, českého ducha mělo buditi, osvětu rozsévati. A věru Matice nezklamala těch nadějí! Jungmannův Slovník, Šafaříkovy Starožitnosti, Palackého Dějiny, překlad Shakespearea, Tomkova Praha — ty knihy samotny znamenají už každá o sobě mohutné kroky vpřed, nehle-díme-li ani k veliké řadě ostatních spisů ze všech oborů. I časopis Musejní, Živa a Archaeol. památky vydávány podporou její. Odblesk toho významu obráží se v Matici Moravské, oživené r. 1869. V ní měl duševní vývoj Moravy své ohnisko; ale vědě české vůbec dostalo se odsud několika děl ceny trvalé. Zmiňujeme jen Matzenauerova Cizí slova ve slovanštině, spisy Brandlovy, Bartošovy písně a j. Ona pilně prohlížela také k ostatnímu Slovanstvu. Její časopis pak pro poznání