Nové léto.

O novém roce tropili slaří Čechové žerty a kratochvíle všelijaké. Tomáš Řesátko (Rosacius) Soběslavský r. 1581 horlí proti vítání nového roku hlučnými bujnostmi, daremními klevetami a básněmi. »U předkův našich někdy ten obyčej byl, že na Nové léto*) lid toliko k smíchu přivozovali a kratochvil nějakou směšnú tropili, kterážto žádného užitku nepřinášela a podlé toho kázání slova Božího velice zlehčeno a v žert obráceno bylo.« Mají prý zvláště lidé obyčej dle chvalitebné zvyklosti vespolek se potěšovati, při tom také jedni druhým dar nového léta posílati se srdečným vinšováním vší milosti a požehnání Božího ku prospěchu těla i duše.

Poučuje Jak. Akantido-Mitis r. 1612: Jest obyčej starý a zvyklý u křesťanův, že při nastávání roku nového přítel příteli a známý známému nového léta začátek šťastný, s veselým prostředkem i s prospěšným skončením vinšuje. Při vinši učiněném bývá také i dar odsílán na znamení lásky křesťanské, víry a přívětivosti společné a na dokázání řečí i skutkem toho, což mysl a srdce pobožného vinšuje a žádá . . .**) Veselili se tedy staří, přáli si, posílali si dárky pode jménem koledy nového léta, dar nového léta, malované .minucí, kalendáře a pod.***)

Moderních bujností v noci novoroční staří neznali. Neotíral se kominík (pravý i ze ziskuchtivosti přestrojený) na Příkopě o pozdní chodce pro štěstí po pravé straně, neobraceli kožichy na ruby a nezlatili cylindry, klobouky, nepřevraceli drožky a nenapodobili průvody, nečekali na půlnoční výstřel v Praze na hradbách novému roku na uvítanou . . .

Půlnoc na přechodu od starého roku k novému roku vítali h 1 a-holem zvonů, zpěvem hlásného na věži a odezvou zpěvu toho v osadě, za jásotu a radovánek, že se dočkali léta nového. I tento zvyk skoro vymizel. Snad nejlépe a v prvotní, staré podobě udržoval se v Domažlicích, jako zvláštní obřad pravidelné, celoroční ponůcky, jistě po věky udržované v stejné podobě co do nápěvu i textu. O půlnoci novoroční rozléhá se starodávný zpěv domažlické ponůcky se zvláštním dojmem, na uvítanou neznámé době příští . . .