vás bradu! On bude všady kouřiti, s námi o dárek prositi!« Teď vykuřovali všecky kouty příbytku. Dostávše za to několik grošův, odešli jinam. *)

Tříkrálové hry vedle podomních obchůzek byly pořádány slavnostně na zvláštních jevištích, v úborech »královských«. Bývala v nich spojena vánoční hra pastýřská s návštěvou Tří králů u Ježíška i u Herodesa a zároveň s dramatickým působivým výjevem o vraždě Mláďátek v Betlémě. Novější hry tohoto původu lidového sebral Bartoš ve svých sbírkách písní **) a starý variant podobné hry uveřejnil Julius Fejfalík.

Fejfalíkova hra tříkrálová z Rosic, kde vystupují pastýři Kmoch, Valenta, Mikeš, Kuba, rozmarně spolu hovoří o kontribuci, o fašanku, masopustě, podává zajímavý a napodobitelný příklad, jak se pobavili staří zdramatisovanou legendou o Třech králích, upravenou pro jeviště. Králové se ptají na cestu k Betlému a židé odpovídají: »Chajdrnaj! co nového co pán počebuje pilného?. . . Hej, poškejte, pojte sem, dám vám droške pepš . . . Jobach, impich, thaič uzmrnach; kolkoje, kolkoše. To jest: Malé město Judovó Bellem, narodí se božský plémě, ten spasitel, všeho světa vykupitel . . . Kiroch šíroch sykorke šarkc, jerobím kormifel, tyberes mones. To jest: Ai ty Betléme, malé město, o tom máš fědět zajisto, že s tebe felky král fijde, kerý Judstvo súdit pude. To je pravdivé svědectví, samého Boha proroctví . . . Efrata betharíz ipfata čajer bichord bochod brefe jehunda mimika, biče mojsil Israel o macazáno nikodem dlán. To jest: Aj ty Betléme Efrata . . . Jděte na Betlem, tam najdete mladý šenke (ženku), starý muš, malé jitke (dítko), tam se budete nejlepší pravdu dofědět . . .« Jak patrno, uměli si staří vážné výjevy legendy o Třech králích okořeniti lidovým humorem a vtipkami pichlavými, směšnými.***)

Divadelní hry tříkrálové na jevišti vyžadovaly zvláštní dovednosti a vycvičenosti. Proto se lid spokojil s kratšími hrami dětí i dospělých, jež provozovali po domácku stručně při svých obchůzkách v období tříkrálovém.

V okolí Milevska +) na týden před svátkem sv. Tří králů chodí tři muži, přistrojení za sv. Tři krále od statku ku statku, od dědiny k dědině. Na sobě mají přes svůj šat dlouhé bílé košile, na hlavách papírové, zlatými a stříbrnými proužky zdobené koruny královské aneb vysoké čepice jako infule. Jeden z nich jest v obličeji a na rukou všecek počerněn, a představuje krále mouřenínského. V ruce nosí hvězdu ze skla jako svítilnu sestrojenou a v ní světlo. Přijdouce do stavení a pozdravivše, postaví se do středu světnice a začnou zpívati. Sbor: »My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám, štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme