str. 43
Zajímavě také líčí Jan Vyhlídal, jak ve Slezsku*) památku na příchod sv. tří králů udržují králové či pastuškové. Pojmenování »tři králové « v okolí Opavy jest zběžnější než »pastuškové*, které více slyšeti v Pr. Opavsku a českém Těšínsku, ač i tam pojmenování »tri králové« není cizím. Mokrolazečtí králové v Opavsku někdy již v advent provádějí svou hru, a viděti je ještě koncem ledna. Jak jest vžito v dětech, že tří králové přicházejí z Mokrých Lazec, poznati, že kdysi, když jsem se ve škole tázal, odkud přišli tři králové, odpověděno mi bylo, že z Mokrých Lazec. Jiní králové přicházejí z Kravař. Králové mají košili až po kolena splývající, přepásanou páskem z malovaného papíru, »obojkem« zvaným; na hlavu posadí si »čubu« na způsob biskupské mitry obrázky polepenou, v ruce nosí kyje či špaňhelky. V Podvihově mi vykládali, že mají papírové ornáty, šumně malované, všelijaké barvy; zlaté kraje na nich. Na hlavě nosí papírové koruny jako králové, a že hrají a zpívají, až dostanou almužnu.*)
Se slováckými a slezskými koledami a zábavami, hrami tříkrálovými shodují se obchůzky v téže době, od vánoc do konce ledna, na Slovensku. Zevrubně je popisuje ve své sbírce prostonárodních obyčejů, her atd. Pavel Dobšinský a jiní. Udržují se v rozmanitých variantech. Ukázkou seznámíme se s obrázkem »choděnie s hvězdou na tři krále« na Slovensku, zachovaným v Kollárových Zpěvankách od Kašpara Belopotockého z Liptovské stolice v letech dvacátých XIX. století.
Ve slovenské hře tříkrálové vystupují osoby:**) Hvězdonoš, Kašpar, Melchior, Baltazar.
Vcházejíce do domu zpívají všickni: Bůh se nám nyní narodil, a místo vyvolil v Judskem městečku Betlémě: Raduj se, Jeru, Jeruzaléme! — Kašpar: My tři králi z dalekej krajiny přišli sme mezi tento lid neznámý; byli sme u Herodesa krále, zeptali sme se tam směle: Kde jest ten král narozený, novou hvězdou oznámený? I my sme proto sem přijeli, abysme se jemu klaněli, napravte nás na cestu, prosíme za to: Já mu nesem na dar zlato. — Melchior: Hvězda, která se nám ukázala, a nás v cestách předcházela, taká se nám zdála divná, jiným hvězdám nepodobná, proto tážeme se na jeho bydlo: Já mu nesem na dar kadidlo. — Baltazar (co Mouřín): Já sem od Arábie král, mám od slunce spálenou tvář, u nás nikdy zima nebývá, tam přehorce slunce pálívá. I já sem dal onné hvězdě víru a jdu obětovat tuto mirhu. — Hvězdonoš (k domácím): Z toho se my velice těšíme a radujeme, že mohli těchto třech králů ve zdraví a štěstí dožiti, a při tom ze srdce vinšujeme, aby se mohli po smrti v nebesích s Kristem Pánem na věčné věky radovati. (Tu otec, matka a jiní domácí dávají jim všeliké dary: peníze, koláče, jablka, ořechy.) — Jdouce ven zpívají všickni: O dejž pro tvé narození v dobrém setrvání, a po smrti věčný život, náš pane Kriste, králi Sabaoth!
*) Jan Vyhlídal, Naše Slezsko. V Praze 1903, str. 28. **) Jan Kollár, Národnié Zpievanky II. V Budíne 1835, str. 66—67.