Děti strachy se už schovávají. Hrůza šla z obou. Černá dává tlumeným hlasem »dobrý večer«, »pochválen b. p. Ježíš Kristus«. »Tak se přihlaste, co máte přeplněný žaludek, tak se vám to odebere, aby vám nebylo špatně.« Bílá perychta točí se na všechny strany s vyplazeným jazykem, ohyzdnou hlavou kývajíc, očima jiskříc; druhá brousí na ocilce svůj dlouhý nůž. »Nic jsme nejedli — jsme hladovi« a podobně odpovídají ti, již srdnatě snesou pohled na obě šeredy (obludy). »Když nic, tak s Pánem Bohem,« a odejdou mumlajíce. Kostra této kukly je z prutů nebo drátu, potažena plátnem a polepena červeným papírem. Zuby se zvlášť přilepí. Jazyk červený je pohyblivý jako páka a na kratším jeho rameně uvnitř visí provázek, kterým neviditelně ruka zatahuje. Na jazyk se připevní doutnavka, ztrouchnivělé dřevo vrbové, které uvnitř doutná a tím oči a tlamu škrabošky osvětluje. Nos tvaru zobákovitóho se přilepí a oči kruhem vyznačené se pro výhled ještě vydírkují. Zadní část kukly se posadí na hlavu tak, že přední značně před obličejem vystoupí. Rozměry celé škrabošky: délka 0'38 m.; výška 0'17 m., šířka zadní 0'23 m., šířka přední 0'11m. Staromodní, bílý čepec s kokardou a dlouhými pentlemi se uváže na kuklu. Další úbor této peryehty je bílá kazajka a bílá sukně; povrch tvoří poslamka. Zvoneček a hůl nese v ruce. Druhá peryehta podobá se řezníku; hlavu kryje beranice s peroutkou. Obličej je počerněn a dlouhé vousy k němu přivázány: bílá zástěra na těle, v jedné ruce dlouhý nůž a v druhé škopek.*)

Peruchta z Nížeboh. Peruchtou strašili rodiče své děti na štědrý den, aby mnoho nejedly, sice že je peruchta vypárá. Bylo totiž zvykem, že děti o štědrém dnu se postily a teprve večer se do sytá najedly a to hltavě. Peruchtou byl muž, jenž se přistrojil buď černě nebo bíle; častěji však bíle. Měl podvlékačky bílé a košili bílou přes ně, na nohou červené punčochy, které se vytáhly nad kolena a zde červenou stuhou uvázaly místo podvazků; na nohy si obul bagančata (šněrovací střevíce). Kolem těla měl červený pás, na němž visela řeznická oeilka. Hlavu kryl širák slaměný, pobílený; za ním byla brka; mašli červenou si uvázal na krk. Rukávy měla peruchta vykasané a ruce do červena zbarvené; nebylo-li barvy po ruce, obtočila si ruku červeným papírem neb látkou červenou. Na obličeji byla škraboška. Obyčejně vešla po večeři štědrého dne d& stavení, držíc v jedné ruce červeně zbarvený, jakoby krvavý nůž, a v druhé škopíček. Mezi dveřmi zůstala státi a bručivým hlasem volala: »Modlete se, modlete se, sic vás vypárámU Při tom brousila nůž na ocilce. Peruchta ničeho nenadělovala sama. Poněvadž se děti tímto zjevem příliš děsily, byly obchůzky peruchtou zakázány.

Peryehty v Ječovicích rozdávaly hodným dětem jablka, ořechy a cukrovinky, když se modlily. O štědrém večeru přijelo za tmy až pět perycht, různě oblečených, s károu i s koňským postrojem před vrata kostela. Na vozíku bývala bedna. Káru opustivše, chodily po staveních. Strašily neposlušné děti tím, že je naloží na vůz do té bedny a pak že