nesl. Hostina strojila se buď u pastýře neb u rychtáře (později u představeného), nebo tam, kde měli dosti prostrannou světnici.

Podobná byla »sýpka martinská* na Moravě. Když bylo 14 dní před sv. Martinem, šel serbus po dědině, zatloukl na okno a hlásil: »Za 14 dní bude obecní hromada, bude se sesejpat.« *) To rozkazovali jen domkářům a podruhům. Znamenalo to pro hospodyně, aby dávaly husy na krmník. Druhý týden se šlo do města pro mouku na koláče. V sobotu sedláci vozívali na panské sejpky »vopravu«, totiž nějaké obilí; řídilo se to dle polnosti (celolánník až dvě míry ovsa na vrchovato). Bývalo to snad na papír a na rejstříky k zapisování roboty. Za to zpátky dostávali půl sudu piva a ostatní pivo si přikoupili. Když přijeli domů, musili se sejíti a »koštovat, jak je dobrý*. Přivezli také svíčky a chléb.

V sobotu odpoledne se sesejpalo z dobytka u rychtáře. Také se sesejpalo z husí (z každé husy máz žita, groš a libru chleba). To si chodil husák sám s pytlíkem a mázem, ale »šelma« míval prý »horoucí* máz. Ze sesejpaného obilí dostali pastýři svou celoroční mzdu a ostatní část zůstala hospodářům na propiti.

Mezi tím hospodáři popíjeli a pojídali, co si z města přivezli. Potom se napsaly cedulky u rychtáře podle čísel domkářů, každý sedlák si táhl cedulku, a kterého domkáře jméno si vytáhl, ten mu byl povinen dovézti »vejslužku«. Vejslužka pozůstávala ze 14 velikých koláčů (z mejtníka čtyry) a z husy.

Než přišla čeládka v neděli z kostela, musila býti vejslužka u hospodáře. Když bylo v pondělí po obecní hromadě, dostali hospodáři vej-služku od pastýřů a od kováře: koláče a pečínku a to všecko doneslo se k rychtářovi. Byla-li obec zámožná, vybírali také z obecních polností nájem. Po zaplacení obecní kontiibuce a obecních výloh (spravovaly-li se obecní pastoušky nebo obecní kovárna) koupili si hospodáři prasátko, nadělali »itrnic«, upekli a znova hodovali; obyčejně jelo se poznovu pro pivo (pro čerstvé) a tak to hodování trvalo někdy až do čtvrtka.

Na sv. Martina pekiy v Záhlinicích čtyřrohé koláče »s k 1 á d a n k y Martinské*; jinde v neděli po svátku byly hrubé hody. Nejvíce proslul tento svátek tím, že konala se v týž s é p k a (sýpka) pro pastýře, hlásného, hotaře, kováře a učitele. Před sýpkou svolal pudmistr hromadu, by se uradila, jakou chtějí mít sýpku: tichou nebo zpívanou, aby věděl, kolik beček piva má dáti přivézti. Také byla hoférská sépka. Tichá sýpka trvala dva dni, zpívaná nejméně čtyry, někdy celý týden. Při tiché nebývala společná hostina, sousedé masem společným se podělili, jen pivo pili dohromady. **)

V pondělí před večerem svalovali s vozů přivezené pivo a ustanovili klíčního nad ním. V úterý se sypávalo u pudmistra v jizbě; přítomní sousedé prach splachovali pivem ze džbánův a zavdávali také hoferům