Eechtář: Tak, abe to teda platilo, toš to oděláme pod pokotó. Kdo k němo pude, dá těch 30 fontů za něho. Šak on se obrátí. A včel nechme Smeslela Smeslelem a začnime něco inšiho.

I. sósecl Holóbék: Mohle bechme si něco zaspivat Co meslíte, sósedi?

.Keró?

/. konšel Hadra: »Uvázal koníčka u suché — —<

II. konšel Hop: Te pokaždý začénáš jenom s tém tvém koníčkem. Debe jož ta tvá kůža stála za něco — ale tak! A te v tem žebráko máš celý srdce. Na jedno oko je to slepý, na zadni nohe načesto brlavy, a toš co s něm? Odelať s tém krátké konec, tak jak to dečky zpiváš, ovázaťu suché jedličky, postavit fc ní rasa, prásknóť jo sekero do palece a nadělat z ní cerbulátu. Na mši se nehodí.

I. konšel Hadra: No, no — jož jenom zas! Te dečky na cezim hněď vizeš chebe, ale podive se jenom na tvy palece.

Jtechtář: No, sósedi, jenom se nehádáte. — Pamatojete si, jak sme bele na podzem v Hoíomóco, o cisaře pána — Ferdinanda děkovat To nás bélo! Celá dědina. — Hozovči a všecke ro-botni dědině. Belo, to tam ledo.

/. konšel Hadra: No, to se bélo nač podivať. A co tam bélo dovijakéch a roztodivnéch krojů! A těch krásnech koňů! A jak to mele všecko nastrojený! Až radost

II. konšel Hop: No ja, povídété. Co pak to je všecko hezký. Ale mě se íébil ten vlak, co tak přijel z Cech za cisařem Ferdinandem. Pamatojete se, jak jsme odjižděle? Bel samy věnce a sám praporeček. A jak nás ti Češi pozdravovale. Ale památka nám přeci zostala. Proč jenom té pěsničke tóli tiščené sebó převezle?

Spinal: No proč? Abe mohle svém bratrom Moravanom odělať radost Jak jo začale z oken vehazovať, tak se te pěsničke sepale na zem jak sníh. Já sem si převezl dom 4. Zamkl sem jo do sto léčka, abe mele děti na roboto památko, až omřo.

/. sósed Holóbek: A ta radosť s tó pěsničko, jak sme přejelo dom. Kde jaké robotiř mosel hned k mozece

a mosel hned zpivať pěsničko o robotě. A co teho veselí bélo. .Belo na podzem; ale celé svět se smál jako v nepěkňéšim jaře.

Spinal: Tak to si včel zazpíváme!

Sósedi: To, to, to si zazpivéme!

II. konšel Hop: Rechtář mosi začit.

Rechtář: E mile brácho, já nemám dobro noto. To toť kmotr Holóbek piská na pavlače fagot, až se v kostele rozlihá. Ten mosi začit No, a lakové zpěvák.

Holóbek: No, tak at to platí; ale ve mosite zpívat se mnó.

Všeci: Bodem.

Holóbek: Tak pozor! Hezké z veselá, jak dež sme přejele z Holomóca.

(Začne, a ostatní zpívají s ním. Pobízí je znivá, a pak začnou všichni píseň o zrušení roboty. Jako : na Bílé Hoře, sedláček oře .. .)

1. Moravští sedláci! budou z vás jo-náci, jen až sněm dokoná svoji těžkou práci, ej dupy, dupy, svoji těžkou práci, ej dupy, dupy, dup! 2. Tam se vyjednává o platě z roboty, jak byste se mohli vyplatit z té psoty. 3. Levně se to stane, stane se to jistě, neb tam budete mít zástupce na místě. 4. Nebude podlézat sedlák statný více, postaví se medle rovný jako svíce. 5. Přijde k právu svému zas jazyk moravský, nebudou prodávat sedláka německy. 6. Páni a písaři buďte spravedliví, neb přijde na vás všecky anděl mstivý. 7. Přijda na kancelář: »Pozdrav Pánbůh, páni! Povězte nám medle, jak to stojí s r.ámi?« 8. Vrchní mu odpoví, že to dobře stojí, a co se vyjedná, že to král sám poví. 9. Morava je svata, toť^náš poklad drahý, buďme dobří s Cechy a držme se Prahy. (Pi-tuí tři

verše zpívá Spinal špatně, přijde vždy pozdě a jen to kazí. Sousedi lio oapotníníijí.J

(Za tři dni později.)

Eechtář: No tak, šenkyřo, co je v Pi-ňovskym pivovaře novýho ? Bels sám pro pivo?

Šenkýř: Sám sem bel. Deť na teho myho pohunka se nomožo ešče složeť, abe něco nesvedl. A co je tam novýho? Ja, prosím vás, ledo je tam dečky dosť, a člověk mosi hledět, abe se dostul dom a ne se dať do dló-