Studie demografické.

Ve vývoji národů západoevropské kultury a civilisace jest po-zorovati nápadný obrat, který poutá к sobě všeobecnou pozornost učenců i politiků. Devatenácté století přineslo jim. netušený rozmach, desítiletí znamenalo v něm pro jejich vzrůst více než před tím staletí, všecko zdálo se býti pro ně malé, pouta, jež bránila jejich vývoji, rázem padla a řady jejich rostly v míře před tím nikdy nebývalé — a na začátku dvacátého století ozývají se již hlasy, předpovídající jejich konec a mluvící o národní sebevraždě moderních národů. Před málo desítiletími bylo nejčastější thema „přelidnění", r. 1877 zakládá se malthusská liga, aby podle svých statutů všemi možnými prostředky šířila známost zákona populačního a jeho následků pro lid, nej přednější národní hospodář německý té doby, Ríímelin, vidí Německo již na pokraji přelidnění —■ a dnes otázka přelidnění zmizela z dískusse a na její místo nastoupil zcela nový problém: depopulace.

Ve Francii toto thema je data hodně starého. Knihy o depo-pulaci začaly se objevovati již před půl stoletím, stále klesající přebytek živě narozených nad zemřelými vyvolával úvahy vždy nové, upoutával к sobě i pozornost mužů veřejně činných а Ъу1 podnětem к založení parlamentní komise, jež by studovala celý komplex otázek sem spadajících a podávala návrhy na odvrácení nebezpečí, jež hrozí zemi. Když pak r. 1907 opět po delší době zemřelo více lidí, než se narodilo, a fakt ten vešel ve známost, objevilo se hned na to asi 20 knížek, kníh a studií přísně vědeckých, věnovaných jedinému the-matu: depopulaée Francie.

Alarmující hlasy francouzské proto nepřekvapovaly, evropská veřejnost byla na ně již zvyklá a snadno nalezla si pro ně výklad v degeneraci francouzského národa. Ale ze snu o vševládnoucí race indoevropské byla vytržena, když podobné nářky jako z Francie začaly se ozývati ze Spojených Států amerických, především z nej starších států východních, na to z kolonií australských, když bylo konstatováno ubývání plodnosti v Anglii, ve státech skandinávských, a zvláště v Německu, které vzrůstem svého obyvatelstva zaujímalo první místo mezi západoevropskými a středoevropskými státy. Nás ovšem interesují právě německé poměry nejvíce, poněvadž jsou naším nej-bližší, hospodářská struktura obyvatelstva našich českých zemí a jejich hospodářský vývoj odpovídají v celku tomu, co vidíme v Německu, a přes všechnu naší emancipaci od německého vlivu působí na nás jistě německý duševní život daleko více než kteréhokoli jiného národa evropského.

Klesání plodností v Německu není zj evem tak docela novým, jak lze na první pohled souditi, Natalita se v něm zmenšuje již od druhé polovice let sedmdesátých minulého století, r. 1876 dosáhlo Německo nejvyššího poměrného počtu narozených (42,6promile s mrtvými porody). Avšak tento vývoj nevzbuzoval žádné obavy, neboť jednak absolutní počet novorozenců stoupal, jednak klesala úmrtnost ještě mnohem rychleji, takže přebytek narozených byl stále vyšší. Ba na-