str. 42
FEUILLETON.
U Dunaja...
Znáte tu slováckou píseň? Snad ani nestojí za to, abych se o ní zvláště zmiňoval? Abych napsal o ní kapitolu, která má zajímati čtenáře? A konečně: abych na ni, jako na velmi pěknou píseň lidovou poukazoval, není to vůbec možno? Nemá-li ta která píseň — ať lidová čí umělá — předností písní nejlepších, je přirozeno, že zpravidla nevěnujeme jí větší pozornosti.
Než — kopaničárská píseň „U Dunaje" nezaslouží si, aby takto živořila v prachu všedností. Jakkoliv není právě z nejlepších, nej-krásnějších. Vážím si jí a nemohu ji proto nechati ladem ležetí v Bartošově sbírce*) na str. 172.:
Ze Starého Hrozenkova.
U Dunaja šaty prala,
plakala,
za šohajem své myšleni
skládala.
Aj došél k ní její milý:
Co robíš?
Saty peru u Dunaja,
šak vidíš!
Ja co bys ty šaty prala,
to je nic,
ale plačeš a naříkáš
kam dál víc.
Neplačem já, můj šohajku,
za ničím,
ale za tvým slubováním
velikým.
Ej šak's ty mně ve dně v noci
slubovál,
včiľs m'a smutnú zarmúcenú
zanechal.
Preneščasná tá hodina
na světě,
kdo si koho zamiluje
do srdce.
|
Co chci s tou písní? Není opravdu nic zvláštního na ní! Skoro mdlý, bezvýrazný nápěv v jednoduché Hes-dur tónině, jenž ani ne-přiléhá dosti к obsahu pěkného textu. A přece jej mám rád! Poněvadž je to kopaničárský nápěv — kopaničárská píseň.
*
Před lety poznal jsem tuto písničku u jejího pramene — na St. Hrozenkově. V dobách, kdy ještě nevěděl jsem takřka ničeho o poesii lidu v písních. Těšila se, pokud vím, neobyčejné oblibě. Bývala za teplých večerů často zpívána společností místních inteligentních dívek, kteréž sedávaly na lavičce pod lipami. Z těch dob pamatují si však pouze nápěv; slova jen z první sloky:.
*) Národní písně moravské, v nově nasbírané. 1889.
|