str. 77
vejce snesené na tento den vyhazovaly do řeky (Матер, украж. етнол. XV. 33). Jiné jest podání maloruské z Vinnického okr. Podolské gub. (Чубинскпй I„ 192): Když vichr podvěje slepici, to snese „зносокъ" záprtek, a kdo chce míti „domovika", který by byl jeho pomocníkem, položí si je pod paži a nosí po devět dní; z něho zrodí se „domovoj-čertík". Podobné sděluje ještě Dragomanov (Малорус, нар. пред. 57 č. 28.).
Stejnou pověru mají štýrští Slovinci (Pájek 228): Škraíece dostane, kdo vejce snesené černou slepicí (ne kohoutem!) devět dní pod paží nese a stále na čerta myslí, Boha pak proklíná. Musí mu za-psati některý úd svého těla. Když nosí peníze, jest ve vzduchu viděti jako hořící metlu, v domě pak, jako veliký, kudlatý pes. Podobně v západním Chrvatsku (Zborník jslav. XIX., 150] věří: když jest kohout třináct, dle jiných devět let stár, snese vejce; kdo je pak nosí pod paží třináct (devět) let, dostane „draka" (pozoj-e). Pozoj má křídla a může lítati: a když letí, zabouří vichřice, až se stromy lámou, kudy letí.
Na ostrově Krku (Zborník jslav. I., 228) jmenují je malič neb malík; člověk ho nabude, když nese po devět měsíců vejce snesené od sedmiletého kohouta, černým hedvábím ovinuté; potom pukne vejce a vyskočí z něho malič s červenou čepičkou, a třeba ho dobře živili, neboť pak nanese dle přání bohatství z moře. Na ostrově Pagu (ib. XVII. 191): jmenuje se maljak nebo mačič; jmenuje se proto tak, že se může proměniti v kocoura; kdo ho chce míti, musí 40 dní pod paží nésti vejce od kohouta devítiletého, aneb je tu zašiti; musí se pak vychovati, a bude míti červené kalhoty: nanese svému pánu peněz ze všad, nejvíce z moře, V Dalmácii nazývá se macic4) nebo maciklič (Zbcrnik jslav. X. 265): člověk nese pod levou paží vejce snesené zcela černou slepicí a nemluví, aiii nemodlí se po celou dobu; aneb chová se kohout devět let, vejce jím snesené nese člověk v ňadrech, až se vylíhne stvoření jako kotě, neb černý psík. Místy nesmí člověk takový slyšet! ani zvon, ani zpěv. Nechce viděti kněze, neb jest to čert. Jinde nazývá se v Dalmácii cikavac, a nabývají ho čarodějnice tím, že zašijí vejce do svého šatu pod paží a chovají je tak 40 dní a nocí, aniž by se po tu dobu myly, česaly, nehty si řezaly, pokřižovaly se, až se vylíhne čert jako „mješčič" (Србско-далмат. mař. 1867, XXVI, str, 55), Totéž jméno nese tato bytost, jakési okřídlené zvířátko v Bosně: člověk ukryvší vejce pod paží musí býti předem od kouzelnice připraven, nesmí se po celou tu dobu myti, ani říkati „pomoz pán Bůh" (Glasnik muz. Bos.-Herceg., XII, 348). Dle jiného podání vylíhne se čert („vrag") z vejce sneseného od devítiletého kohouta, když je člověk tři měsíce nosí pod paží, aniž by se myl, aniž Boha vzpomínal (ib. XX. 452), Podrobně a částečně jinak vypsal tu pověru z Hercegoviny Graić-Bjelokosić (IL, 53-54): Když slepice zcela černá donesla všecka vejce, snese malé vejce „íznosak", vezme je zlá žena, aneb dívka, a nosí je pod levou paží po 40 dní, až se vylíhne „cikavac"; po celou dobu nesmí se myti, ani Boha vzpomínat! Když se vylíhne, vyhlíží „cikavac" jako „mješčič" — malý měch, a paní ho pošle po sousedství; tu se nají sýra, tvarohu, másla, aneb ssaje cizí sele, kozy
4) Jinde znamená mącić tolik jako „můra", zvláště duši nekřtěňátka, která se stala upírem (v. Rječnik hrvatsk. il srpsk. jezika V., 345).