kde z pohádkových látek podání vytvářejí básníci díla umělecká, za lidovou tradici nevydávaná a nepokládaná.)

Umělé vlivy na sbírky lidového podání, neb aspoň za lidové podání vydávané nebo pokládané, vypsal jsem v citovaných dvou studiích. Spisuji zde jen skutečná falsa, ať bezděčná, ať úmyslná, jež jsem mohl zjistíti — je jich dojista mnohem víc.

K. Lhota ve Květech 1835 (76) vypravuje povídku o j esteru, zabitém v Krkonoších, úmyslně tak, jako by mu byla bývala na místě samém vyprávěna, předělává ji však jen z německého textu v Hor-mayrově Taschenbuchu V. 1824. 50 (219),

Anonym ve Vlastimilu 1840. III, (168) otiskuje „Bělinku" jako „starou pověst národní", ale překládá ji téměř doslovně ze sbírky Grimmů č, 53. K. J. Erben v Č. Včele 1844. č. 27, 28 parafrasuje místy doslovně pohádku Grimmů č. 14. pod jménem „Tři pradleny", (Pře-jmul ji opět Slovenský Pozorník r, 1846 bez udání autora. Viz Č, Líd 22. 1913 s. 392.). V Zlatých Klasech 1853. 1. září Erben udělal povídku „Hrnečku vař" z povídky č. 103 u Grimmů. Povídku Pták ohnivák a liška Ryška v „Máji" 1858 zabarvuje z počátku dle Grimmů č, 57 a pak dle ruských povídek Afanasjeva, Malý r. 1838 udělal ve své sbírce povídku „Bílé Růže" z německého textu, jenž je (bezpochyby z Hormayrova Archivu), přetištěn v Hormavrově Taschenbuchu 30, 1841, č. 284, a vypravuje ji tak, jakoby se sběhla v Čechách. Ve sbírce Z r. 1845, má povídku č. 7. (Smlouva s čertem) parafrasovanou z německého textu (Hormayr, Taschenbuch 30. 1841, č, 283) povídku č, 13 (Prokop Holý a Anežka Sezimova), vlastenecky zabarvenou, z téhož díla IV. 1823, č. 4L Povídku č, 18 o Zlatém ptáku, kterou má od Erbena, předala! proti prvnímu vydání (kde je jako č, 4) podle č, 57 u Grimmů, Ve sbírce z r, 1876 přetiskl povídku č, 29, „Slečna Novohradská" z Mikšíčka II. 7 (72), jenž jí má opět z Hormavrova Taschenbuchu, 2. 1821, č. 23 (234), povídku Sklízený čert č. 28 z Mikšíčka П. 11 (95), jenž ji má z téhož německého sborníku 28, 1839, č. 269 (348), povídku č. 30. též Iz Hormayra (viz zde str. 100).

Mikšíček svou sbírku pověstí moravských a slezských z let 1843/4 založil z velké části na Hormavrově Archivu a Taschenbuchu (víz České pohádky do r. 1848 s. 75—88). V Č. Včele 1839 (153) je přeložena povídka o Čekance z Hormayrova Taschenbuchu 1822. 26 (249), Jiné znění téže 'látky podal F. Květ v Č. Včele 1843 (130) „dle Uys-sa". Mikšíček II. 10 je přetiskl a z Mikšíčka Menšík V/VI. 35. Jiný variant spracoval v pohanskou mythologii Amerling v Květomluvě 1833 (15) podle nějakého zlomku lidového podání z Klatovska. Lidový text, s tímto zlomkem příbuzný, je zapsán v Č. Lidu 23. 1914 (259), Amerling cituje ještě německé spracovaní příbuzné Hormay-rovu textu z Wanderungen in die Hallen der Vorzeit... cd J. Mullera (Znojmo 1831), a varäant příbuzný sVému textu od Schöna v Bohemii 1831- č. 135.-'

Někteří sběratelé otiskují do svých sbírek pohádky z jiných českých sbírek, buď s naznačením pramene, neb bez údajů, neb konečně s úmyslně falšovanými daty, jako tradici, jimi sbíranou. Na příklad,: