str. 180
menší úmrtností, jež svědčí o větší jejich úrovni kulturní a hospodářské; její následek jest i při počtu narozených o něco menším vyšší vzrůst přirozený, A v něm můžeme také spolu viděti příčinu toho, proč Slováci pronikají pomalu do obcí ukrajinských, nikoli obráceně.
Tím vším arci nepronikli jsme nikterak к samotným základům bytí národního a neodkryli všech příčin, jež určují vývoj a pohyb národů; vždyť i přirozený vzrůst jejich závisí na činitelích rozmanitých. Abychom ještě lépe rozuměli tomu, co se děje ve Spiši, bylo by třeba prostudovat hospodářské, sociální, mravní atd. poměry spišského obyvatelstva a zde statistika může snésti nanejvýše hrubý materiál, ale odkrytí vlastních příčin musí ponechati jiným metodám zkoumání vědeckého. Proto také tyto řádky mohou spíše na různé problémy a záhady upozorňovati nežli opravdové rozluštění jejich přinášetí. Úkolem etnografů spišských bude cd těchto všeobecných faktů vyjiti a podrobným studiem lidovým jednak podrobněji je prozkoumati, jednak pokusiti se o jejich vyložení. Dr. Ant. Boháč.
Vzpomínky na Veletíny.
Když r. 1893 výbor, který připravoval pořádání Národopisné Výstavy Českoslovanské r. 1895, vyslal do všech končin českých zemí své plncmocníky, aby sbírali národopisný materiál a budili v širších kruzích zájem pro zamýšlené veliké dílo kulturní, dostal se prof. L. Niederle za týmž účelem po prvé do malé, skryté vísky moravského Slovácka, do Veletín.
Veletíny byly tehdy a jsou dosud obcí sotva 500 duší čítající v nejzazším jihovýchodním cípu Moravy; jsou přifařeny к Hradčo-vicům a náleží к soudu a hejtmanství v Uherském Brodě, od něhož jsou asi hodinu cesty vzdáleny. Dráha, která nedaleko probíhá, a kterou se ubíralo v posledních letech tisíce návštěvníků do hostinných Luhačovic, nechává Veletíny stranou a nedovedla z nich jako z celého sousedního kraje setřítí známý svérázný, starobylý ráz, Veletíny jsou proto dosud typickou vesnicí moravského Slovácka, ačkoliv se odlišují některými národopisnými zvláštnostmi cd nejbližšího okolí.
Kdo do toho kraje jednou zavítal, rád se tam zas vrátil a po každé posilnil svou lásku к tamnímu lidu a nadšení pro český národopis. Prof, Niederle se tam od oné doby (1893) vracel každoročně, někdy к vlastnímtu osvěžení a zotavení, ale vždy к užitku českého národopisu. Pohovořit s prostým člověkem, nahlédnoutí do jeho nitra, zasednouti s panem učitelem nebo mlynářem za stůl a poroz-právěti o vezdejších starostech a denních místních událostech, — aneb vzíti pušku přes rameno a zatoulat se za 'zajícem po háji a rczhlédnouti se s vršku přes šťavnatou zeleň luk a polí, po nichž jest lid — pracující v pestrých krojích — rozsetý jako rudý máček, — a po všem odpočinouti v pircsté, ale vlastní chalupě
vedle milované ženy a v kruhu nadějných dětí — — — — to vše musí
i tu profesorskou duši donutiti, aby setřásla se sebe všechen učený prach a těšila se ze života ve volné, nezkažené přírodě.... Tu nestačí
|
