síum novoměstské v Žitné ulici v Praze. R. 1894 se stal soukromým docentem slovanských literatur na české universitě, r. 1901 byl jmenován mimořádným a r. 1911 řádným profesorem české university. Je řádným členem České akademie, mimořádným členem Král, české společností iiáuk atd,

Jan Máchal již jako gymnasijrií student zahájil svou literární činnost drobnými příspěvky do psaného studentského časopisu. Již jako gymnasijní student horlivě pěstoval studium české i slovanských literatur, maje vlídného rádce a pomocníka v tehdejším znamenitém řediteli K. V. Křížkovi, známém spisovateli díla „Z dějin starých Slovanů", výborném paedagogu a příteli studentů, jež i juhoslovanským jazykům vyučoval. Máchal si tudíž na universitu odnesl ze střední školy dobrý základ, v němž Usilovně a se zdarem pokračoval. Ve Vídni byl jeho učitelem ve slavístice nezapomenutelný Míklosich, u něhož nejen poslouchal přednášky, ale í u něho v bytě pracoval, pomáhal při sestavování srovnávacího slovanského slovníku, přepisoval z fotografických snímků texty hlaholské a cyrilské a t. p. Kromě Mi-klosicha poslouchal Šemberu. Z jiných profesorů vlivný byl i známý línguista a etnograf Fried. Müller, u něhož Máchal poslouchal sanskrt, srovnávací jazykozpyt atd., dále Härtel, Schenkel, Hirschfeld, Gom-perz pro klasickou filologií, Brentano a Rob. Zimmermann pro filosofii. Není pochyby, že vídeňské období mělo na další vývoj Machalův značný vliv. Tehdy ostatně byly ye Vídni také čilé styky mezí slovanskými akademiky; scházeli se vzájemně a vydávali „Slovanský almanach", jehož českou část redigoval Máchal s Jos. Penízkem. Tu měl také Máchal už črtu „O rájivbájesloví slovan s k é m". Druhý ročník almanachu byl konfiskován. Styky tyto samy o sobě upevnily Machalovu zálibu a zájem ke všemu slovanskému a dávaly jeho studiu určitý směr a ráz. Také v Praze, kde poslouchal hlavně přednášky Gebauerovy, shromažďoval horlivě příspěvky к slovanskému bájesloví а к slovanské poesii lidové, a jíž tu a tam ze svého materiálu drobné ukázky otiskoval. Jihočeské časopisy jako „Tábor", „Otavan", „Český jih" a jiné přinášely drobné jeho národopisné práce a překlady ze slovanských literatur. Od roku 1880 se jméno Machalovo objevuje v předních časopisech a revuích českých, aby v nich zůstalo trvale až do doby dnešní.

Spíše filologický charakter mají rozpravy Machalovy, uve-řejněné od r. 1883—1888 v programech německobrodského reálného gymnasia, V první z nich „Příspěvek к otázce svevské" (1883) Máchal dokazoval, že část Svevů (u Tacita) bylí Slované, a to na základě kultu bohyně Nerthus. Gramatické studie „O nosov-káchv j azyce Drevanských Bodrců" (1885) a „Pří s.p.ě-vek к hláskosloví řeči polabské" (1886) byly části Machalovy disertace „O poměru polabštiny к polštině" — Výsledky příspěvků „K e kvantitě české" (1888) pojal Gebauer do své České mluvnice. V dalších letech se však Máchal filologií vůbec nezabýval a věnoval se úplně studiím literatury, bájesloví, lidovědy atd. Práce tyto možno podle látky a obsahu rozdělití na několik skupin:

I, Na prvním místě jsou to studie z oboru slovanského písemnictví. Začínají se rokem 1880 a jsou věnovány Lužickým