str. 146
zány jarmarky a trhy nedělní a sváteční. Nařízeno sázení bramborů (od této doby mění se značně strava lidu). — 1765 volný prodej obilí, volnost mletí obilí, volnost řemesel a obchodu. — 1772 ruší se některé bývalé svátky. — 1776 zproštění chałupniku usedlých na půdě kostelní, farské a obecní roboty 13denní. —
1780 braly se obrazy z kostelů. — 1781 náboženská svoboda. —
1781 nařizuje se ponechávání selských statků poddaným do vlastnictví. — 1782 zakázáni poustevníci. — 1783 přeměna roboty na plat a rozparcelování panských dvorů. — 1783 (1795) zrušena bratrstva. — 1784 zakazují se hazardní hry v karty, jichž názvy se uvádějí. Nařízení o pohřbívání mrtvých, jež pro odpor 1785 částečně odvoláno. — 1786 nový řád vytýkání desátků. — 1787 zapověděna posvícení a hody, takže všude najedenkrát držány býti musely. — 1787 organisace nových úřadů. — 1788 dovoleno zmrhalkám choditi zase v pantlách. —1789 přišla k zrušení stará práva: v dědinách trdlice a klády a v městech museli bořit šibenice a pranýře. Pominula sedlákům robota.
Tím není ovšem látka vyčerpána, jelikož mým úmyslem bylo jenom namátkou doložiti tvrzení, že 18. století má veliký význam pro národopisce.. fiádný soupis musel by ovšem obsahovati i kritiku jednotlivých nařízení, protože každá novota, která se nařizuje, mnohem pomaleji se vžívá, než taková, která přichází samovolně. A proto zvláště tehdejší novoty neuskutečňovaly se všude naráz, nýbrž na některých panstvích vyžadovaly mnoho práce a často i násilí a celé řady let, než se vžily. Vliv jejich však se ukázal jistě všude.
2. O zjišťování krojů.
Příspěvek k soupisu a kritice národopisných pramenů-
Není pochyby, že zvláště dílo V. Horna „Mährens ausgezeichnete Volkstrachten" z r. 1837 dalo vzniknouti domněnce, že každý kraj měl svůj osobitý starobylý národní kroj. Heslo toto, sankcionované Bartošem, stalo se zákonem a jeden kraj závodil s druhým, aby zaniklý kroj vyhledal. O tom, jak nekriticky (nechci říci lehkomyslně) se při takovém zjišťování často postupovalo, mohl bych uvésti celou řadu dokladů. Zmíním se alespoň o jednom z nedávné doby.
Pořadatelům „Národopisných svátků Moravy" . chybělo v krojovém průvodu zastoupení určitého kraje i obrátili se na místní činitele. Ti se ovšem mnoho nerozpakovali. Vybrali z místního musea různé součástky krojové, které nikdy ani dobově, ani místně k sobě nepatřily, upravili je a oblékli na osoby, které vypravili do průvodu. Tam byla skupina fotografována a obrázek rozesílán do světa. Nehledíme-li již na to, že vynětím c vědeckých sbírek a úpravou porušila se věrohodnost předmětného dokladu, musíme si alespoň uvědomiti, že fotografie za těchto okolností pořízená a rozesílaná stává se nejen širšímu
|