hned zvjadlo. Smrť, smrť ukrutná, kyselice nechutná, kyselicu zírae a smrť utopíme."

Staré popisy vynášení smrti na Slovensku ze začátku tohoto století shodují se skoro úplně s obyčeji lidu českého na Moravě, ve Slezsku i v cechách na smrtnou neděli. Lid věřil, že vynesením smrti bude chráněn před morem a nemocemi, že i v hospodářství bude ochráněn před morem dobytčím. 37)

Podrobnější zprávu podává o vynášení smrti Kollár38) a zapisuje některé popěvky při tom. Vypravuje, kterak na smrtnou neděli v Lip-tově v Lubeli dívky- nesouce na vysoké žerdi postavu ženskou ze vsi, zpívají: „Muriena naša, kdes přebývala? V dědinskom dome, v novej stodole."

Při návratu do dědiny vesele zanotí sbor dívek před jednotlivými chatami: „Vyniesli sme Murienu ze vsi, priniesli sme máj nový do vsi, posejeme súržicu s ovsy. Navaříme černého piva, opojíme kme-tovho syna" atd.

Chlapci nesou na nižší žerdi za Murienou mužskou postavu, Dedka, t. j. „Dida Donda", oděného v hadry, zpívajíce: „Dedko náš, Dedko, požrou si nám všetko, nič si nám nenechau, tak si sa dobré mau."

Z novějšího popisu39) dozvídáme se, že v Lubl. sv. Janě zpívají dívky při vynášení smrti: „Mamuriena dievka, kde si přebývala? Na vyšnom konci za Hrnčiarovci. čo ti tam dávali? Suknu mi krájali." Za vsí došek, z něhož byla „smrť" urobena, roztrhali. Každé děvče si kus slámy utrhne a klade ji doma pod husu, aby se housátka vydařila. Děje se tu obyčej podobný jak o masopustě, kdy hospodyně škubají z přestrojeného medvěda hrachoviny též pod slepice a husy, aby dobře na hnízdě seděly. Jedna dívka přistrojí se za nevěstu, ostatní za družice a žebroní po domech. V Drienčanech nazývají „Mořenu" — „Babou" a zpívají při vynášení: „Hój, Babo! kde fä nesiemo? Taló (tu dolů) na Držkóce, kde prašivia óce (ovce)- Zimu, zimu vynesiemo, léto, léto prinesiemo. Hój, Babo, hój!"

Na Moravě zachovalo se víee popěvků a udržel se také starobylejší ráz při vynášení smrti, než v Čechách.40) Na smrtnou