se tři kočičky, tři roupy a kousek dubového lístku a tento kousek chleba, pokropený ještě svěcenou vodou tříkrálovou a posypaný tříkrálovou solí, dá se dobytku.

Na veliký pátek před slunce východem chodí se modlit. Po modlitbě myjou se hned pod širým nebem buď v potoce nebo u studny, aby nedostali vyraženiny na těle.

Veliký pátek. Na veliký pátek ráno před slunce východem (někde UŽ na zelený čtvrtek buď ráno nebo také večer) odeberou se všichni domácí v tichosti „na zelený drn" do sadu. Zde padnou na kolena a pomodlí se na památku krvavého potu spasitelova pětkrát „Otčenáš", „Zdrávas" a „Věřím v Boha", při čemž před i po modlitbě políbí každý zem, již posvětil Kristus svou krví. Někde i k těmto obyčejným modlitbám používají i modliteb zvláštních. Na příklad buďtež tyto: „Sluníčko Boží s hory jde, Pán Kristus s nebe jde. Potkala Ho Matka Boží, ,co to neseš, Synáčku Boží V ,Já nesu svůj kříž, co mám na něm umříti, svou předrahou krev vyliti. Kdo mne ráno polituje, dřív než něco snídat bude, ten cestičku do pekla vidět nebude.'" O Bože, dej nám ji, abychom jí neviděli! —¦ Šel Pán Kristus do zahrady, naklonil své svaté hlavy na zelenou travičku, na studenou rosičku, na bílý mráz. Počítal své drahé rány, které jsou mu židé dali, první do ruky, druhou do nohy, třetí do svatého srdce, čtvrtou do boku, pátou do hlavy. Kdo se tu modlitbičku třikrát pomodlí, ten tři dušičky z očistce vysvobodí; 1. otcovu, 2. matčinu, 3. sám svou, ten bude míti cestičku do nebe otevřenou."

Jiná opět jí podobná začíná týmiž téměř slovy: „Slunéčko vyšlo na horu, Pán Bůh stoupil s nebe dolů. Potkala Ho Matka Boží: ,Co to neseš, Synu Boží?' ,Ach, já nesu dřevo kříže, na kterémžto skonat mám a krev drahou vylít mám.' Potkal jest Ho svatý Petr, svatý Jan, želeli jsou Jeho ran. Trnová koruna — do hlavy vražena. Kdo, tuto modlitbičku" atd. (viz nahoře).

Variace této modlitby: „Sel Pán Ježíš do zahrady, naklonil své svaté hlavy na studenou rosičku, na zelenou travičku. Přišel k němu svatý Petr: ,Co tu, Pane Ježíši, děláš?' ,Já tu počítám svých pět ran, co mi židé dali, když mě korunovali: jednu do hlavy atd. — Jdi, Petře, na onen svět, ohlas to lidem všem, že jest nebe s milostmi otevřené.'"

„Studánka roubená, na „kulíšku" stavená. Kdo tam v ní přebývá? Panenka Maria! Ó Ty Panenko Maria! Proč Jsi tak smutná? Kterak nemám být smutná? Měla jsem jednoho Synáčka, židé mi Ho vzali, na kříž mi Ho dali. Já pod křížem stála, krev svatá na mne kapala. Zem se třásla, skály pukaly." Po těchto verších přidány jsou ještě dva verše, jež jaksi nemístně se sem hodí, ale přece v ústech lidu žijou: „Poslechněte, pane páteři! Jaká je to moc Boží, když Pán Kristus do hrobu se vloží?"

Na veliký pátek smí se dopoledne jísti pouze Jjidáš" a píti „na lačný život" trošku „samožitné", aby nebyla v létě žízeň.