Nejraději dělávali stropy „půválkové a. Vybrali si v lese pů-války pěkně rovné a stejné, kůru oloupali a položili na stěny těsně jeden vedle druhého. Na půválky napěchováno asi tak na píď lepenky.

Někteří obalili každý půválek zvlášť slámou, na slámu nalepili hlíny a půval teprve takto upravený jeden ke druhému pevně přiráželi a pak teprve strop takto sdělaný ještě shora hojnou lepenkou opatřili a zdola též hlinou omazali a zarovnali, tak že ke dřevu ani vzduch přístupu neměl. Takový strop nazýván „strop na vobal".

Stropy půválkové, lepenkou pečlivě obložené, bývaly Chodům za klenutí. Stalo prý se, že sence takovým stropem opatřená uchráněna před shořením, kdy celý krov nad ní shořel. Místo půválků dávali někteří prkna, lepenka byla na prknech jako na půválcích, ale bývalo jí méně.

Půválkové i prkenné stropy se nenatíraly; zbarvili je záhy kouř, tak že občas mydlinkami umyty leskly se jako nejpěkněji na hnědo lakované.

V době nedávné počali stropy též omítati, podbíjejíce omítku, aby držela, místo rákosu dráčkovými okénky.

O podlaze jest jen podotknouti, že bývala obyčejná prkenná, jen někde, kde neměli dříví lacino, upěchovali prosté zemi, tak že byla za podlahu; mívali však to už i za stará neradi a zřídka.

Připomenouti sluší, že největší díl práce stavební obstaral si obyčejně sám, kdo stavěl, se svou čeledí. Zedníci vyzdili jen základy, tesaři senci sroubili; strop, omítku, bílení a všecko ostatní dovedli si obstarati [lidé sami. A jak se spořilo s materiálem toho dokladem jest zpráva, že za dva nové krejcary vápna měli dosti na vybílení vylistované sence!

A nyní již vstupujíce přes hezky vysoký dřevěný práh, před nímž bývá pro snazší vystupování kamenná plotna, do sence, hleďme si ji prohlédnouti napřed jen z většího. *)

Stará sence chodská jest velmi prostranná, ale přes to překvapuje příchozího spíše temnem než světlem. Bývalať sence, ta nejmilejší Chodům, jak už řečeno, sroubena ze dřev silných, a tak jak rostly, neotesaných. Dřeva tato, stěny, se nebílila, nýbrž bílen jen úzký lišt, jenž mezi nimi štěrbiny vyplňoval. Hojný kouř ze starodávného svícení zbarvil sám od sebe stěny záhy na hnědo, a byly-li starší, přecházely i do černá. Na temných stěnách spočíval pak ještě temnější strop půválkový, oken bylo málo a malých, nemohlo tedy hojné světlo ani vcházeti ani nemělo od čeho se uvnitř odrážeti.