III. Koleda velikonoční: Pomlázka se čeppjří, af nám panímáma nevěří: poženem se do dveří a ze dveří do kuchyně, tam si hodně vyšukáme. Dej vejce, výplat se, at slepička nepláče. Skochovice.

V pondělí velikonoční — čili na „mrskaný pondělek" — má každý alespoň jedno vajíčko snísti, aby prý v lese nezabloudil. — Sní-li někdo s druhým společně vejce v ten den, má si na něj vzpomenouti, kdyby někdy bloudil, a hned prý pravou cestu nalezne.

Na květnou neděli po příchodu z kostela, kdež se světily „kočičky", vybízí hospodář nebo hospodyně čeleď a ostatní domácí: „Mosíme sněst každé jedno kočeěko, abechme nedostale pseno (zimnici)." — Chudší děvčátka obcházejí na květnou neděli po staveních se stromečkem nastrojeným barevnými papíry a koledují: „Květná neděla, gdes tak dlóho byla, u studynky, u lubinky nohy, ruce myla, čím's jich utírala? šátečkem, vínečkem, modrém papírečkem. Pojte divke z lóke, neste miso móke, pár vajíček od slepiček, žeco (lžíci) másla od kraviček, a ve pani matičko, předete nám vajičko, předete nám ze dvě, šak se vám to zende (sejde). Zhořela nám fára blízko pivovára, král je nemocné, králka rozeochána; co my máme dělati, my musíme žebrati. Pochvalembuď Jéžiš Krystus." Určice (Morava).

Jívě, jejíž roční výhony s kočičkami se světí na květnou neděli, říkají „koťafnica". Určice (Morava).

Za silné bouřky pálí svěcené na květnou neděli „kočičky", aby bouřka brzy se vzdálila a neškodila. Ptení, Vecov (Morava).

Na veliký pátek vodí matky malé dítky do kostela líbat kříž na zemi ležící, při čemž šikovně podstrčí červené vajíčko pod kříž a podávají je pak dítěti řkouce, že mu Pámbíček naložil zlaté vajíčko.

Náměšť, Laškov (Mor.). Z vypravování Pr. Frýborta.

Na bílou sobotu ráno světí kněz oheň venku u kostela. Lidé nosí k tomuto svěcení dřevo a vybírají na to téměř výhradně polínka březová. Z těch pak posvěcených robí doma jednoduché křížky, jež v dny krizové zasazují na pole do obilí, obyčejně čtyři pohromadě a uprostřed kus svěcené kočičky, na témž poli asi uprostřed zase zasadí křížky a na druhém konci opět. Nestačí-li křížky, zasazují pouze po dvou i po jednom. Určice (Morava).

Na bílou sobotu děvčata z jednotlivých přifařených osad nastrojivše květinami a pentlemi kříže, s nimiž se chodí o církevních průvodech, zanesou je do kostela na kredenční oltářky u hlavního oltáře. Po „Vzkříšení" je rozděluje kostelník starostům z přifařených obcí, načež za zpěvu písní velikonočních se seřaíují farníci a odcházejí v průvodech s okrášlenými kříži do svých osad. Druhého dne, v neděli velikonoční, zase přicházejí v průvodech za zpěvu, z něhož nejvíce slyšet jen stále se opakující „Alleluja", na velkou a na požehnání a zas z liostela v průvodech se vracejí domů. A nejen přespolní, též domácí, určičtí, utvoří průvod a jdou až na konec Určic, kdež u Lošťáků v č. 120 kříž uloží. Před službami Božími zase se tam scházejí a jdou odtud průvodem do kostela. S věžo se každému průvodu jak o poutích vyzvání všemi zvony. — V okolních farnostech, pokud mi známo, zvyku toho není.

Selky předou schválně o pašijích, aby měly pašijové niti. Těmito nitmi učiní na šatech každého z domácích několik stehů, aby zlé pokušení, na přikl. uhranutí (uřknutí), zlý duch (mužíček), nemělo přístupu. — V sobotu nikdy se nepřede, poněvadž prý by selka neměla v hrobě pokoje. V hrobě totiž spí zemřelý v rubáši, na který také na kolovratech přádávaly. Proto zachovávají přísně svatvečer před nedělí.