Večer odejdou májovníci v průvodu muzikantů na náves ke „králi", podříznou jej, družičky sejmou svoje šátky a pentle. Májovníci pak za veselého pochodu odnášejí „krále" k některému hospodáři, jenž si jej od nich koupil. Po té odejdou nazpět do hostince, kdež pokračují v taneční zábavě obyčejně až do rána.

Skupina druhá znázorňuje židle nepravidelně vyřezávané, z nichžto některé mají podivné výběžky podoby pitvorné. Skupina třetí vyobrazuje židle bohatě vyzdobené pěknou řezbou. Všimněme si č. 1. Dva zvonečky vyrůstají proti sobě s bohatým rozvětvením. Dole spatřujeme dvě esovité figury, připomínající formu „sekáče", který v rozličných podobách často v ornamentice lidové se vyskytuje. Mezi tímto ornamentem stojí kolmo rovnoměrně rozložená větvička a letopočet 1802 zakončuje pěknou tuto řezbu. Židle č. 2. velice úhledného tvaru vykládána je tmavším dřevem. Při židli č. 3. tvoří horní část opěradla dva proti sobě obrácení orlové (orlice?). Na židlici č. 4. pokrývá plochu pěkně rozložená kytice zvonečků, květinek, lístků, vyrůstající ze spodního otvoru opěradla. Židle č. 5. působí pěkné svým ušlechtilým tvarem. Ačkoliv zbudování takovéto židle dáváno za úkol uchazečům mistrovského cechu, dovedl si ji urobit i některý neznalý řemesla truhlářského, jak to četné případy dosvědčují. ,,

Novějším časem ustupují však tyto pěkné formy ošklivému, hranatému nábytku. Židle, jichžto zadní nohy bývají nahoru prodlouženy a spojeny úzkými prkénky šablonovitě vyřezávanými, natřenými nějakou lacinou, strakatou barvou, postrádají vší ozdobnosti a nebudou nikdy náhradou za staré, úhledné solidní výrobky lidového umění českého na Moravě, jehož vybrané ukázky jsem v této stati podala.