Chudobu tvarů hojně nahradilo malování, a to barvami živými. Berouce motivy k ozdobám z přírody, užívali i jejich barev. Proto i bývalý pestrý kroj. Teprve když střízlivý rozum zatlačil fantasii a od přírody odloučil, nastalo i střízlivé natírání a kroj barev matných. To se stalo nejdříve v městech a z měst se rozšířilo i na venkov. Nemolha přece babičce B. Němcové porozuměti její vlastní dcera duchem vídeňským načichlá, ale fantasii dětské vše, co měla babička, se líbilo. Nenašla ani babička zalíbení v komnatách své dcery. Jak pestrých barev užívali venkované k ozdobě nábytku, viděti na truhle z čísla 49 ve Skřipově a na starších truhlách Štěpána Orlíka z čísla 37 v téže dědině. Z posledních jedna jest bleděmodrá, ornament má bílý na červené půdě, druhá jest modrá, květiny barev přirozených jsou v poli žlutém.

Nedávno dostal som veľmi rozkošný kus starej rezbárskej práce slovenskej, predstavujúci veselo popíjajúceho a spievajúceho Slováka, ktorému figliarsky čert na gajdy a suchý kostlivec na husle vyhrávajú. Spievajúci korheľ drží v pravej ruke veľký, patrne červeným vínom naplnený pohár, ľavú ruku ale, jako by t-i k spevu takt dával, má hore vystretú. Pred ním je malý stolík, a na stolíku jedna veľká, štyrhranatá, široká, nie ceľkom vínom červeným naplnená, a druhá menšia, do poly takže vínom naplnená, dlhohrdlá fľaša, a menší, neplný pohár. V ľavo od korheľa stojí, tvárou k nemu. obrátený, rozkročený, švihácky čert, oči majúc uprené na pijáka, a duje, čo mu para stačí, do hodných, pod ľavou pažou zacviknutých gajd, na ktorých prstámi obydvoch ruk veselú nôtu preberá. Čert má zrenice očí, rty a ňútro uší jako i konce dlhých, tenkých prstov červené, ostatne je celý čierny. Má aj rozštiepené kopytá, malé rožky, len ocas mu zabudol rezbár spraviť. Už tie, čertom virtuósne obrábané gajdy svedčia, že rezba musí byť hodne vjše sto rokov stará ; lebo na také gajdy, ktoréby len z hodného koženného, cievou ústami nadávaného vreca záležaly, a hned! pod cievou dve rovnobežné, dierkami na preberanie opatrené píšťaly malý, — ani nejstarší, v tomto kraji teraz žijúci ľudia, nevedia sa rozpomínať. Kostlivec, smrf predstavujúci, stojí v úzadí, a trošku v ľavo uklonený, sláčikom dosahuje