architekta, jemuž by bylo napadlo si vyjít do kraje studovat lomenice a pavlače našich dřevěných chalup.

Vyšívané součásti selského kroje nejdříve upoutaly k sobě pozornost. Ornamentální tvořivost lidu projevovala se tu bohatěji a u větší rozmanitosti než při výzdobě, stěn, nábytku, nádobí, šperku, psaných modlitebních knížek, kraslic atd. Vyšívané vzory snadno daly se použiti k ozdobování předmětů moderní potřeby, ani opatření vzoru ani provedení kopie nevyžadovalo překonání zvláštních obtíží. Orna-mentika vyšívaná vniknuvší do známosti širší pokládána dlouho za jediný a nejvlastnější projev originálního lidového citu formalného, a tak stalo se, že činěny pokusy použiti vzorů původně jehlou prováděných k výzdobě nejrůznějších předmětů různého materiálu. Viděli jsme nádobí, šperky, nábytek zdobené vzory z výšivek vypůjčenými, záhlaví listovních papírů, iniciály a tištěné obruby, i vazby knih, ba i sgrafitovou dekoraci štítů, při nichž ornamentů selskými vyšívačkami vytvořených bylo použito.

Přenášení vzoru do jiné techniky bývá vždy choulostivo a mnohý z pokusů podobných šťastně nedopadl.1) Však i samo vyšívání dle prací lidových ne každé ruce se daří. Díla naivní tvořivosti našich vesnických vyšívaček bývají jeduolitým účelným celkem, při němž barva, kresba a komposice vzoru i způsob provedení k harmonickému účinku se slučují. Měněním jednotlivých elementů účinku a přenášením k jiným účelům výzdobným snadno jednota dojmu a tím též charakter vzoru se poruší.

Dnes, kdy národní vyšívání se stalo u nás skorém již módou, málokdo vzpomene, że před desíti roky sotva komu připadlo k výzdobě voliti vzory z lidových výšivek. Viděli jsme před lety na Střeleckém ostrově pěknou, bohatou výstavu krojů a výšivek z různých krajů lidem českoslovanským obývaných, k níž vyšla iniciativa z domu Náprstkóvých, kdež tehda také položen základ k oné sbírce „prací našich matek", kde tolik pokladů vyšívacího umění lidového je nashromážděno. Obdivovali jsme se všichni originálnímu půvabu těch vzorů i umělosti necvicených rukou je provedších; ale trvalo hezkou řadu let, nežli vznikla z poznání snaha po napodobení, či přesněji řečeno po obrození starého toho umění vyšívacího.

Zmínili jsme se již v Českém Lidu o okoluostecd a popudech, z nichž ona snaha vznikla, jakož i o způsobu, jímž známost o výšivkách v širší kruhy uváděna. 2) Myšlénka u nás nová arciť jinde již tou dobou byla v život uvedena; kdybychom si. byli nechtěli zajíti pro příklad do jiných zemí slovanských, do Švédska, Irska, mohli jsme se učiti od Maďarů, kteří z pokladů tvořivosti lidu slovenského,