str. 99
Vážená společnost!
Předstupuju před vás, vzácní páni,
panici i panny,
neb mně všecka mysl táhne,
abych promluvila vážně
o tom našem panenském stavu,
jak ten stav má v nebi slávu.
Když Bůh učinil člověka
k sobě podobného,
on ho neučinil
ani dítětem
ani šedivcem,
ale nejprv mládencem.
Taky první matka, naše Eva,
l
dřív se panenstvím honosila,
nežli Adamovou ženou byla.
A tak to naše panenství
mělo v nebi oučast.enství.
K tomu našemu panenství
přísluší něco k zelenymu věnci.
Dnešního dne jsme si umínily,
abysme si ňákou radost způsobily.
Ach, jak radost velkou mám,
když já na vás patřím,
všecky krásně zdobeny,
tak jak byste kvetly;
a ten věnec zelený
jak je krásně zdobený.
Není na tom dosti,
věnec zelený,
penězi koupený,
ale v poctivosti
od maličkosti
zachovaný.
Tak, jak si věnce zelenyho
vážit máme,
když takovou radost máme!
Do zábav choditi,
vesele se baviti,
ale falešného slova
k srdci nepouštěti.
Vítám já vás, páni,
též děvčata všechny,
který jste nás navštívili
a za nás se nestyděli,
bavte se zde s námi.
A vás, mládenci, napomínám,
byste nechodili ke kuželkám,
za nás se nestyděli
a nás raděj prováděli;
aby děvčata neplakaly,
že peníze utratily
a za ně nic neužily.
A vy, starý baby,
radujte se s námi,
abyste o nás
zejtra ráno neklepaly.
Vidím, že tento mládenec
na mě se směje,
že on tento zelený věnec
ode mne vezme,
neb se pro mládence přísluší,
když tento zelený věnec
na hospodu zavěsí.
A vy, páni muzikanti,
dobrý pozor mějte,
až jak řeknu: Vivát!
vesele mi hřejte !
Vivát, páni muzikanti,
hřejte, hřejte!
|
O lidu poddaném na panství poděbradském za XVIII. věku.
Podává Otakar G. Paroubek. @P@Další stať.
Další stať.
Veršům 0 robotě rybničně předešleme stručný nástin o rybni-kářství na panství poděbradském, jež množstvím rybníků náleželo k nejpřednějším, ano nezřídka se stávalo, že „k stolu královskému" v případě nedostatku ryb z Pardubicka muselo ryby posílat, a nejen to, na trhu pražském byl zákonitou mírou na ryby „žber poděbradský".
|
