lajtnant kyrysnického pluku č. 9 měl 7 porcí mužských a 4 koňské po 9 kr., přístřeší a konírnu, kdežto vojín živil se s čeládkou maje

5 kr. denně, 4 lb. ovsa a 4 sena neb louku k pasení v létě, v zimě

6 lb. ovsa, 8 lb. sena a půl otepi slámy. R. 1727 při 11. pluku dragonském měl hejtman 8 ústních a 5 koňských porcí, lajtnant 27a a 1, fenrych 2 a 3, fourir 1 a 2, vachmistr l 1/2 a 3, kaprál 1 a 2, vojín 1 a 1 i 6 kr. denně. Nocležné r. 1756 činilo 1 kr. z muže, ale 1/2 kr. dostal vojín a 1/2 majitel bytu. Při ubytování Tojska, kdo neměl dostatečného místa, platil, a to řemeslník 30 kr., mlynář 1 zl. (r. 1765).

Svrchu zmíněná stížnost ke krajskému úřadu vyvolána byla jen hroznými břemeny války; neboř obec Sadská v 1. 1741—45 byla již zaplatila na vojsko 10.592 zl. 19 kr., chleba 1119 porcí, žita 81, ječmene 215, ovsa 4943 strychů, mouky 989, sena 3711, slámy 1303 a řezanky 137 centův.101) Mimo to musely obce dávati četné p ř í-p ř e ž e, často zbytečně, jako v 1. 1756—63 dle libovůle poděbradského sirotčího Jos. -Scotyho, jenž pak za to i trestán byl. Za přípřež platilo se r. 1756 od míle 4 kr. 102) Jako na počátku XVIII věku byla vypsána válečná půjčka, na niž se na Poděbradsku sešlo 26.495 zl. 30 kr. a 3262 zl., tak na sklonku téhož století nastupovala válečná daň, jež při poddaném činila 30%, při panství 60°/0 a při židech 30% povodní daně r. 1789, vedle toho byly dne 25. ledna 1793 žádány „dobrovolné dary na válku", dne 13. dubna t. r. „dobrovolné odvádění zlata a stříbra" na 4.5 % úrok čítajíc hřivnu zlata za 380 zl. a stříbra za 24 1/2 zl.; od r. 1794—98 byla každoroční válečná daň.

Daň z krve odváděla se dle usedlostí, tak r. 1702 bylo ustanoveno dáti 1 rekratu ze 12 1/2 usedlosti, při čemž stát platil za muže 4 zl. a za „mundyrunk" 21 zl.; od r. 1704 mělo se odváděti z 5 usedlostí 1 fusknecht, z 10 usedlostí 1 myslivec a ze 100 1 rajthar s potřebnou zbrojí, mundyrunkem, koněm i sedlem. R. 1755 odvádělo se dle počtu domů, a to ze 150 domů 1 muž.

Chytání rekrutův obstarával rychtář s panským drábem nebo dráb sám, při čemž bývali synkové šetřeni a chudší odváděni, ano nezáleželo z pravidla na tom, kdo byl chycen, jen když předepsaný počet byl dosažen. Nezřídka se stalo, že byl chycen ženatý, načež obec jeho musela rodinu podporovat. I rekrut dostával peníze, tak r. 1745 bral 2 zl. 20 kr. až 4 zl. 40 kr. a strych žita. R. 1758 zle pochodila obec Sadská s chytáním rekrutů, neboť musela „za