všecky šibenice, planířové, dřevěné osli, trdlice a šatlavy.. docela v nic uvésti a spáliti."

Zároveň vzpomíná tu Jeník dále, že i koš, ve kterém za starodávna řemeslníci nepoctiví byli máčeni ve vodě, *) byl zakázán: „Taky se v tom čase ten velký koš z mostu pražského pryč vzíti musel, _^

kterýžto koš hned začátku mostu proti mlejnům na silných prozazech visíval a na takové mistři pekařské ustavičně byl přichystán, když se |

z nich některému chléb nepodařil neb bochník chleba něco na váze lehčí se prodával, takový k trestu odsouzený mistr pekařský musel dp toho koše sednouti a tu se s jakousi přípravou jednalo tak, jako by se voda s vokovem ze studně nahoru vážila. Pustivše koš mnohokráte dolů do takové hloubky řeky Moldavy, až se v něm sedící pekař hodně zmočil a jen mu hlava z vody vykoukala, napotom se táhl nahoru a za chvilku spouštěl se zase tím způsobem dolfi. To však k pochopení bude, že s takovou šerednou hrou jenom chudí mistři se trestali, ti bohatí ale věděli, jak se chránit." Připojený obrázek, rovněž podle náčrtku Červenky z r. 1814, poučuje, jak vypadal tento koš (viz obr. č. 3.).

Není malá starost v rodině, kde prvorozenec světlo světa spatřil, s vyhledáváním kmotrů a kmoter. Mnohé okolnosti jest rodičům uvážiti, neboť kmotr vchází do příbuzenstva, a také třeba pozor dáti, aby nebyl někdo uražen, kdo by měl na kmotrovství nároky.

Za kmotry voleni již přátelé pokrevní, švakři, sousedé, vážení, lidé v obci a volbou tou se jim prokazuje čest. Kmotři bývají dva, ale časem jich přijde více. Kmotrovství se oplácí, proto voleny často-rodiny bezdětné od rodičů šetrných. Také se snad už na to pomýšlí, že by se bezdětní kmotři mohli svých kmotřenců ujati a za své je prohlásiti nebo aspoň na ně podílem pamatovati. **)

Úřad kmotrovství každý na sebe vzíti musí i zle by mu bylo vykládáno, kdyby byl doma a odepřel. Kdo něco podobného čeká a „za kmotra státi" nechce, odejde na čas nebo se prohlásí, že není doma, že stůně a podobně. Odříci prostě pokládáno za veliký hřích