stará 84 léta. Jest svobodna a chromá od malička. Nejmladší jsouc ž osmi sester, sívala pro ně a pro své příbuzné a tím již měla dosti práce. Pokud rodiče vedli hospodářství (Matoušova jest ze statku), měla dohled na ovce, od smrti jejich na statku žije, majíc na něm pojištěný kapitál. Matoušova vyšila sestrám šněrovačky, šátky, čepce, střevíce, i střevíčky jejich dětem, všecko „zlatem", košilky (rukávy celé žurové), koutra, ručníky, pleny, kapesníky a t. d. „bíle". Obojí práce, zlatem i bavlnkou, jest velmi pěkná. Švadleny naše sívaly na zakázku a potřebám venkovanek stačily úplně. Několikráte jsem slyšela vypravovati, kterak nedočkavý ženich dojel ke švadleně koňmo, aby na rychlo objednal kus, bez něhož nevěsta nemohla nebo nechtěla se vdáti; jednou byl to čepec k „čepeni", podruhé fěrtoch, nebo cíchy a p. Zdá se, že umění vyšívačské dobře je živilo; často zmiňují se o nich tím smyslem venkované naši, dokládajíce, že i rodiny své obživovaly i dětem opatřovaly budoucnost. Tak živila rodiče své Kačenka Červená v Žitůovsi, až prý jí toho někteří lidé nepřáli, říkajíce, že bez práce má živobytí, u rámu že si jen hraje. Kolik asi bývalo za výšivky placeno, poznati lze z několika mi známých příkladů.

Důležitou a drahou částí ústroje ženy byly čepce zlaté; švadleně platilo se za ušití i zlato 20—30 zl. šajnů, za hvězdičku do prostředka holubinky zvláště dvacetník. (Švadlena odvedla jednotlivé díly čepce vyšité a hvězdičku; ostatní přípravy koupila selka sama, nebo je pořídila „stavěčka", což stálo i s úpravou čepce ještě 20 až 25 zl. šajnů. Šněrovačky vyšité zlatem stály 20—25 zl. i s ušitím od krejčího, jemuž se platilo od práce 1 zl. šajnů. Pleny bývaly za 16—20 zl. nejpěknější; tak stála 16 zl. pěkná plena z Ohlomku, již šila Vernerka, chromá, svobodná švadlena z Úhelnice, jiná, bohatě vyšitá plena, kterou pracovala Náchodská ze Žitňovsi, byla sice také za 16 zl., ale jen proto, že švadlena ji šila kamarádce, jinak prý takové bývaly po 20 zl. Kadličky nebo-li „půlky" byly menší, méně vyšívány a tudíž i levnější. Za radličku pěkně vyšívanou požádala Hasprová z Kosmonos 9 zl., jindy platilo se za radličku 6—4 zl., což jest cena nejmenší. Fěrtoch bílý, kterým se o výstavě mladoboleslavské pyšnila figurína selky, šila Zbrojová z Loučené za 10 zl. své příbuzné, která jí, pokud fěrtoch šila, posluhovala v domácnosti (vystoupila pro to na čas ze služby), a proto měla fěrtoch lacinější než jiné. Jiný fěrtoch, bílý plátěný, vyšívaný červeným hedvábím (karmazínem), který však se nezachoval a jehož švadlena není známa, byl za 28 zl. stříbra. Látka a hedvábí stálo 14 zl., práce také tolik. (Při obrubě prý měl vyšívané holoubky po dvou proti sobě po fěrtochu zdola až nahoru vždy v řádkách: jeden kvítek, jeden ptáček, každý jiný.) Od koutra křížkem „copánkama", jež r. 1801 vyšila Kačenka Poklopová v Bohnicích u Nymburka, dáno 16 zl. Každá půle toho koutra vyšita jest po třech stranách a vzor ornamentálný