V kranioskopii Lenhossékově jsou slovenské lebky definovány také jako mesocefalní. *) Tyto výsledky, týkající se uherských Slováků, třeba dosud nepatrné, přece překvapují a nabádají k dalšímu studiu.**)

Z udaného bychom mohli souditi hlavně na dosti značný rozdíl délkových poměrů Slováků moravských a uherských. Podivné by to nebylo proto, že asi moravští Slováci, rozložení v přístupném poříčí Moravy, doznali mnoho změn a mnohého pomísení s kmeny jinými, nám dosud neznámými, kdežto v horách aspoň na některých místech se lid lépe udržel. Zajisté však tyto první ukázky zasluhují, aby obrátily pozornost k studiu lebek slovenských, hlavně uherských. Ta příčina nás vedla také k tomu, malý poměrně materiál staroměstský zde reprodukovati a připojiti k němu těchto několik poznámek.***)

Dodatkem k zprávám předešlým připojuji zde ještě přehled délkových poměrů řady lebek z Podhorácka a z Hané. Lebky tyto choval ve své sbírce Dr. Wankel a poslal je před několika lety (r. 1886) darem prof. J. Kankemu do anthropologického kabinetu university mnichovské, f) Tam je změřil z největší části Dr. O b o-1 e n s k i, z jehož výsledků dovolil mi použiti prof. Ranke poměry indexů délkových. Uvádím je zde jen k přirovnání s jinými krajinskými skupinami lebek českých.

Lebek bylo celkem 100 a pocházejí dle listu "Wankelova jednak z hanáckých obcí Nákla, Příkaz, Oholíny, jednak z podhorá-