str. 365
jest tolik lidí s černými vlasy a tolik lidí s pletí snědou, že rovná se minimální počet jich zde maximálnímu počtu týchž v Čechách i na Moravě, a přece jest zde tak zv. snědý typ vůbec (kategorie IX., X. a XI.) naproti Čechám a Moravě jen slabě zastoupen, vyskytuje se četněji pouze v jihovýchodní části Haliče a v Bukovině.
Že sídla plemene vyznačujícího se komplexí tmavou, totiž hnědýma očima, hnědými vlasy a pleti \íce nebo méně snědou, prostírala se kdysi až k Baltu, lze viděti nejlépe na mapě rozšíření hnědookých v sídlech západních Slovanů znázorňující. Z mapy té jest zřejmo, kterak prostírá se vrstva hnědookých — přílivem komplexe světlé arci velice zředěná — širokým pruhem podél celé Odry od pramenů až k ústí, užšími pak pruhy též po březích Varty a Noteče, jakož i podle toku Visly, pokud totiž poměry tam známe.53)
Dle badání skandinávských starožitníků sahala komplexe ta až na poloostrov skandinávský. Arndt na př. praví o tom: „In Schweden herrschen die Blonden in "Wesfgotland, Schonen und in einigen Thälern von Smaland vor, in den mittleren Provinzen sind si schon sehr mit Dunkeln gemischt." 54)
Rozšíření druhého typu „černovlasých" znázorňuje nejlépe mapa černovlasých v jihozápadním Německu, ze které lze poznati, že Ilyrie nesahala jen k Dunaji, jak Strabo ji definuje,55) ale mnohem dále až k Mohanu a za Mohan k hvozdu durynskému, na jehož úpatí vyskytují se ještě nádoby malované.
Severně od velikého hvozdu středoevropského (Hercynie), táhnoucího se středem Evropy od moře černého až k dolejšímu poříčí
52) Že též obyvatelé jezerních osad v západním Švýcarsku a tedy lid, který stěhoval se po Rodanu, Aaře a Rýnu, patřili k témuž plemenu jako snědý lid podunajský, o tom svědčí stejná keramika (nádoby s bílou výplní ornamentů a nádoby malované), především však ony zvláštní výrobky z hlíny pálené v podobě rohatého měsíce.
53) Virchow praví o tom: Die Prävalenz des brünetten Typen in gewissen Flussgebieten hat in noch grösserem Masse für die Braunhaarigen Greltung. Nicht nur Donau und Rhein auch die Weichsel, Oder und Weser zeigen dunklere Begleitzonen in einem grossen Theile ihres Vorlaufes. (Erhebungen str. 343.)
54) Arndt, Reisen in Schweden II. p. 166 a Dr. Arbo ve Verhandl. d. berlin, anthrop. Gesellschaft 1885 p. 66.
55) „Ilyrie začíná u jezera (Bodamského) v krajích Vindeliků, Raetů a Bojů ležících mezi Istrem a Alpami. Část země té zpustošili Dakové zničivše Boje a Taurisky a tvrdí, že to kraj jejich, ačkoliv dělila je řeka Tisa, tekoucí z hor do Istru u Grallův, kteří šlovou Skordiskové."
