Kdo by zemřel bez smíření s Bohem a měl čas se smířiti, ten nepřijde k spasení a pozůstalí příbuzní se toho hrozí a hanbí se za to. Kdo si vezme život sám, bývá mu ve zlé bráno, tomu se odepírá průvod a zvonění. Mrtvola jeho nesmí do kostela přijít. Sebevražda jest v každém případě zneuctění rodiny. Za štěstí se pokládá tomu, kdo zemře v pátek s Pánem Ježíšem. Před pohřbem scházívají se lidé do domu mrtvoly, aby se u ní pomodlili. Mrtvola se staví do domu na lavici nébo na máry. Příbuzní a přátelé se mezi tím ctí kořalkou a chlebem ve světnici. Po vykropení zvedne se rakev, aby se vynesla na vůz nebo na máry. Na prahu dveří domovních dotknou se rakví prahu třikrát po sobě na rozloučenou. Rakev s dítětem menším přivazuje se provazem k čisté holi a na této nese se přes pole do kostela. Mrtvoly vozí se koni; voly nebo kravami je vézt pokládá se za nečestné.

U rakve v domě i cestou předříkává a řídí modlení zpěvák. Za práci tu si dá platit. Je-li hřbitov (krychof) v jiné osadě, tu vyjíždějící průvod ze vsi s mrtvolou zastaví se za vsí nebo na konci vsi u Božích muk a pomodlí se za duši zemřelého třikrát Otče náš a Zdrávas. Po té vstane zpěvák — i jiný — a povýšeným hlasem říká : „Sousedé a sousedky, jestli vám nebožtík (nebožka) za živa v čem ublížila), prosím; vás pro Boha a pro všechny jeho svaté ponejprv, po po druhé, třetí, odpusťte mu (jí) to!" Přítomní sborem odpoví: „Odpusť mu (ji) Pán Bůh.

Od Božích muk vrátí se domů děti, starci a všichni, kdož přišli mrtvolu vyprovodit iia konec vsi, a průvod za zpěvu „Odpočívejte v pokoji, věrné dušičky," ubírá se další cestou ke hřbitovu.

Je-li hřbitov v místě, uakládá se rakev hned v domě na máry. Odprošení lidu děje se, až když se sype prsť na rakev do hrobu. Kakev s mrtvolou bývá přes mši v kostele, vždycky však ne. Pohřby konají se na vesnici vždy dopoledne, ve městě vždy odpoledne.

Po pohřbu jdou příbuzní a přátelé i známí hned do hospody (je-li hřbitov přes pole) nebo jdou všichni do domu smutku, aby se dali počastovat pivem, kořalkou, kávou, chlebem, buchtami i masem na útraty rodiny zemřelého. U chudých arcif toho není. čím váženější byl nebožtík, tím slavnostnější b)l pohřeb i hostina pohřební. Umře-li svobodný člověk, nesou ho na hřbitov mládenci nebo družičky, skoro vždy za znění pochodů smutečních. Po pohřbu dají se družičky s mládenci vést do hospody nebo do domu smutku, dají se počastovat a na konec se dají do tance. Před rakví mladého nebožtíka nosívá družička zlomenou svíci černým organtynem zastřenou. Do kostela staví teď i na vsi pohrobní svíce s příslušnou cedulí návěštní.

Kdo se postí po 12 pátků, ví den, ve který zemře. Když pes vyje u stavení, jistě někdo zemře v domě tom. Houká-li sýček nedaleko domu, v němž je nemocný, zemře tento. Má-li nemocný zemřít, ukážou se mu na čele nebo na prsou veliké vši. Začnou-li se nemoc-