že ohněm škoditi míní. Takové pak zakazování že jest se stalo po sv. Martinu, a že jest již rok minul, když z jarmarku z Kutné Hory pospolu všichni šli, pod Kankem u Kutné Hory slově na Skalce v hospodě. Kterýchžto zemských škůdcův že jest bylo pohromadě patnácte a Jiří Šrámek šestnáctý (následují jejich jména). Na dokázání takového zakázání a přísahy mezi sebou, že jsou sobě jedenkaždý po kusu prstu uřezali, tu krev do sk1eničky chytali, ji pili a tak taky mezi sebou tu svou výpověď zavřeli." Z uložení appellace položena Šrámkovi také tato otázka: „Také-li jest kdy velebnou svátost, když jest k stolu Páně chodil, v ústech svých zádrže 1, k čemu a k jakým čarám jest jí užíval?"

Pověst o Kubátovi viz v č. Lidu V. 32, 479. Tam děje se zmínka o listině z r. 1509, podle které byl dlouholetý spor rozhodnut. Podáváme tuto listinu Vladislavovu v doslovném znění:

My Vladislav, z Boží milosti uherský, dalmatský, charvatský král, margkrabie moravský, lucemburské a slezské kníže a lužičský margkrabie, oznainujem listem tímto všem, že prosil jest nás urozený Petr z Kozen-bergka, věrný náš milý, sám od sebe a jménem urozeného V Oldřicha, bratra svého i také jménem strejcův svých, věrných našich milých, abychom jim ta blata, kteráž leží při gruntech Plástovickýcha Z b u d o v s k ý c h, k dědictví dáti ráčili. Kdež my prohlédajíce k takové jich prosbě a žádosti, k tomu také k jich věrným a ustavičným službám, kteréž nám činili, činí a potomně činiti mají, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskou v Čechách a radou věrných našich milých dali sme jim ta nahoře dotčená blata všecka, tak jakž sama v sobě jsou, jmenovitě při gruntech Plásto-v i c k ý c h a Zbudovsk.ých k pravému věčnému dědictví, a tímto listem jakožto král český dáváme, chtíce tomu, aby týž Petr s nahoře jmenovaným bratrem svým, s strejci i s dědici a budoucími jich ta blata za dědičné jměli, drželi a, jakž by se jim nejlépe vidělo a zdálo, užívali, a to bez naší, budoucích našich, králův českých, i jiných lidí všelijaké překážky, poroučejíce věcším i menším úředníkům desk zemských království Českého nynějším i budoucím, věrným našim milým, když byste koliv od napřed psaného Petra nebo bratra jeho aneb strejcův jich za to požádáni byli, abyste jim ta jistá blata jim od nás k dědictví dané ve dsky zemské i s listem tímto vložiti a vepsati rozkázali, vůli v tom naši