Několikráte předkládal jsem černé sklovité bochníčky z Hrádku. u Čáslavi nejpřednějším pěstitelům archaeologie předhistorické. Tušiliť ovšem, že by se hodily k hlazení kůže (a vskutku koželuzi ještě před třiceti lety potřebovali podobných bochníčků skleněných), ale výklad jistý" podala mi teprve Národopisná výstavka ve Frenštátě, kde jsem uzřel podobné skleněné houby ke hlazení prádla na Valašsku dříve obecné. Laskavostí p. prof. Ed. Domluvila podařilo se mi získati a ke starému položiti ke srovnání skleněné hladidlo valašské od Val. Meziříčí. Darmo neříkají na Rusi 3) místo našeho žehlení, že prádlo „gladí".

Jiný příklad. Ze starého sídliště „na stu záhonech" u Koudelová objeven hliněný kotouč s píď široký a 1.5 cm. vysoký, do ruda vypálený, až zvoní. Kol obvodu jde mělká prohlubina, skoro jako při kladce. Podobné kotouče se nalézají v pohřebištích popelnicových polí a také již v osadách mladšího kamenného věku. Kamenné kotouče z Hrádku pokládali jsme jako tyto hliněné za pokličky, dílem i za podstavce nádob, již proto, že obyčejně blíž ohnišť nalézány. Při návštěvě v museu „Včely Čáslavské" prohlásil však p. prof. Herm. Škorpil zcela určitě, že vidívaL na Balkáně v podobných dvou kotoučích hliněných pikati podpopelný chléb. Výklad týž se zamlouvá i doporučuje badatelům, aby v nálezech možnost jeho buď doložili nebo vyvrátili. Obyčejně bývají kotouče dotyčné po jedné straně ďubkovány, aby těsto snadněji s plochy se snímalo.

Každému archaeologu českému znám jest asi výklad p. V. Schmidta ze Zvoleňovsi o „podstavcích" hliněných z jam kulturních u Knovíze a Nouměřic, jež obecně pokládáme za závaží ke stavům tkalcovským, jak podle tvaru jich srovnáním s jinými slovenskými a ruskými vyplývalo. Právě oznámil mi pan prof. Škorpil z Plovdiva, že poznal účel těchto závaží a že oznámí svůj výzkum české obci archaeologické.

S jakým nadšením vypravují stařečkové o dobách, kdy jezdívali v Něm. Brodě za studií kolem roku 1820 na parnagllch čili bruslích a sáňkách kostěných. V Rumunsku a Sedmihradsku posud zná mládež kostěné brusle, a ruské jméno „koňky" také poněkud poukazuje k jich původu. Na jezerech jihobavorských posud sáňky na podstavcích kostěných jsou obvyklé. 4) A jak snadno vysvětlí zazděné vejce vedle kostí, hřeb v lebce zaražený, kdo zná kulturní přežitky národů evropských.

Jaký znamenitý užitek získán by byl archaeologu předhistorické> kdyby archaeologové v pozorování bystří rozesláni byli do krajin, kam kultura novověká málo vnikla. Nemohu zapomenouti vskutku tklivých a nadšených slov Dra. I. Kopernickóho, jaká mi psal z Karpat ruských