půl orloje" vraceje se z Vídně divným způsobem vzal za své. Na mostě přes Dunaj náhle se i s vozem i koňmi probořil a utonul. Bratří pokládali to za zvláštní výstražné znamení; „takový strašlivý konec toho pána mnozí za veliký a zvláštní zázrak pokládají, jakož vpravdě jest." A při té příležitosti vzpomíná pisatel všech zvláštních a neobyčejných případů, které udaly se v rodině pana Joachyma, a mezi jinými toto se připomíná, odkudž i hořejší přísloví původ vzalo: „Praděd jeho svého vlastního syna zabil, jehož matka pro zármutek veliký ani jísti nechtěla, ale hladem tak se umořila, aodtud pošlo to přísloví u Č e c h ů „Budeš jísti s starou paní", totiž popostíš se, když jiní snědli oběd." (43.)

Na str. 150. IX. podává Blahoslav zprávu o cestě do Německa, kdež hlavně navštívil Illyrika v Magdeburce, odtud bral se do Virtem-berka a kratičkou tuto zmínku činí: „A tak toho všeho, co sem tam spatřil, tato jest summa: Lid rozpustilý, pití, tancuonr, marnostem přivyklý. Tím však nad jiné lepší: že ptáka stříleli (Magdeburští) až v středu po sv. Duchu a ve čtvrtek, ježto jinde předce to činí na sv. Ducha. Ale nahradili to sobě potom tím lépe."

V VIII. svazku na dvou místech Blahoslav v dopisech svých k vídeňskému kazateli krále Maximiliana, Phauserovi, zmiňuje se o zvláštních zjevech v povětří .a na obloze, a tuší z toho zase výstražné znamení. Píše o kometě zvláštní, o dvou hvězdách, o koni ohnivém a na něm sedícím muži s mečem rovněž plamenným. Zmínky ty psány jsou latině. (VIII. 132, 134.) Jinou zprávu česky psanou o kometě najdeme ve XII. syazku k roku 1577: „Kometa vidina večer v středu po sv. Martině (13. listopadu), ač někteří nětco toho spatřili poů hned v neděli, k západu obvýš. Ocas dlouhý a široký měla, až blízko k měsíci. S počátku přímo ocas byl k Uhrům, potom k Rakousům se ohnul. Trvala mnoho nedělí, až pomalu zmizela a k půlnoci se předce podávala. Pravili staří lidé, že tak veliké nikdy neviděli."

česky zaznamenány jsou pověry a zvláštní zjevy, týkající se náhlého konce zmíněného již pana Joachyma z Hradce, jakž se tu čte: „Ovšem pak že dopuštění Boží oblastní jest na toho pána" ; a jinde: „vždy jest něčeho znamení". — O znameních pak samých čteme dále (42.): „To prokázalo se praesagiis, znameními jakýmis předešlými. Nebo praví, že před tím některou hodinu ráno jakýs veliký černý pták na tom místě, v té vodě* se koupala jako hrál, na nějž služebníci páně hejtmanovi, Kodndorf a jiní jevše tudy prvé hleděli; a rybáři poně pravili, že by v noci slyšeli šplechtot právě na tom místě. I to praví (nevím však, jestli tak), že když zapřahati měli koně, tedy je sotva z maštale vypravili, protože nijakž nechtěli ven, jakoby čili své zahynutí." A nčco dále: „Vlastní sestra pána toho, matka pana Slavaty mladého, jakési vidění čili sen divný asi půl léta před