kterou klademe též za doklad k vývodu, dříve již uvedenému, jak požadavek esthetický, z technické nutnosti vyvinutý, stal se tak zásadným, že lio bylo šetřeno i na šatu vlněném a jinde a jinde, tedy i tam, kde ho již nebylo nijak potřeba z konstruktivních příčin užiti.

Každý výtvarný stylista, znalec ornamentálně komposice, dotvrdí, když pozoruje halenu tu, že málokteré dílo umělé tvorby vyrovná se této práci umění národního, diktované tradicemi a neporušeným citem.

Veliká jehla, jež se dala z kosti, bronzu . nebo železa ve starých dobách vyrobiti, nebyla s to, aby vnikla pohodlně v husté, hrubé tkanivo, i není divu, že došlo se asi dosti snadno a beze zvláštního ostrovtipu k vynalezení technické pomůcky, která šití rovných dílů dle směrů nití t k a n i v a usnadnila. Při pokraji k šití určené obruby nebo při pokrajích k sešití určených dílů plátna bylo jen třeba vytáhnouti několik nití z plného tkaniva (na př. při a a & v obrázku 11.). Vznikla tím řídká síťovitá pásečka o nitích jen jednoho směru vedle ostatní husté plochy, jež připustila co nejsnadnější provlékání, „tehdejší šití" i nejhrubší jehlou. Šev tak vzniklý byl odtud velký a nedal se skrýti. Byl však pravidelný a rozličného utváření schopný, a proto není divu, že nastoupila snaha, všemu citu lidskému vrozená, ornamentálně ho využiti. Tak as odvážil bych se

na základě lidového umění přispěti k vysvětlení záhady předhistorického šití, o kterémž nabudeme dosti jasného ponětí, když si' současně připomeneme užívání rovných, nestřižených dílů látky, o nichž dříve bylo již mluveno.

Čís. 11. Sešívání dvou látek pomocí vytažení nití při pokrajích.

Technická ta pomůcka, pomocné vytahování nití, byla však i matkou velikého množství ozdob, jež v textilním našem umění se objevují. — Prohlížíme-li šat konopný nebo lněný z kterékoli končiny slovenské, všude nalézáme vedle takovýchto švů, vzniklých na základě vytahování a provlókání nití i veliké množství plošného vyšívání, páseček a pásek tímtéž způsobem šitých, provedených technikou, kterou nyní zoveme provlékaným prolamováním, čím zachovalejší kraj, tím častější a pochopenější jsou tyto zjevy. Viz košile mužské dětvanské, čičmanské a jiné šaty v Selské síni Musea království Českého v Praze. Švadleně nešlo o to, aby látky švem spojené se dotýkaly (při hrubém materiálu to bylo i nesnadné); jí zachtělo se spíše zveličiti ještě uměle mezeru (což opět vysvětliti lze dříve naznačenou uměleckou zásadou, člověku vrozenou, o sesílení dojmu dělícího, když stejnosti se dosíci nemohlo) a šev provésti tak bohatými umělými stehy; že mohla snadno kraje aneb obruby obou švem spojených látek na 1—2 cm. oddáliti. Švy takové nazýváme „volné". (Viz obrázky švů na str. 173,