plakala, že už na ni zapomněl. Přišla k ní na noc babička, a ptala se: „Co pláčeš?" A když jí řekla, proč pláče, těšila ji babka, že jí pomůže, aby se dověděla, jak mládenec na vojně se má. Babka řekla: „Jdi na hřbitov, vezmi tam kostku z nebožtíka, dej ji do nového hrnka, a od jedenácté do druhé hodiny v noci ji vař; ale nikoli v peci, nýbrž mezi čelesnein;1) potom se dovíš, co žádáš." Panna poslechla, vzala kost člověčí a vařila ji. Když už voda počala vřít, volala kost z hrnkai „Přijď, milý, přijď! Přijď, milý, přijď!" A najednou něco na okno zaťukalo, a mládenec už.byl tu na koni. iíekl jí: „Teď musíš sednout mi na klín; mám pilno." Ona poslechla, a on uháněl s ní pryč. Na cestě ona řekla: „Proč, můj milý, nic nemluvíš, vždyť jsi tak rád mluvíval se mnou." On odpověděl: „Psi štěkají a mrtví se po světě vozí." A nic jiného nemluvil celou cestou. Dojeli k malé chaloupce, kde se svítilo. Ona řekla:. „Kde to jsme?" On: „To je můj dům, kde budu přebývati, tu je hrobař, který mne zítra zahrabe. Podej mi, milá, ruku, už má hodina poslední bije." Ona se lekla, ruku mu podala a omdlela. Kohout zakokrhal a mrtvý padl do rakve, ve které měl ráno pochován býti. Kuká její však srůstla spolu s rukou nebožtíka. Eáno to viděl hrobař a běžel k panáčkovi (ke knězi), co se to stalo. Přivedli lékaře a ten uznal, že jí musejí uříznout ruku, aby vojáka mohli pochovat. Mezi tím, co vojáka pochovávali, ona též vzala za své, a položili je do jednoho hrobu.

Jistý tatík měl tři syny. Jeden z nich byl hloupý a sedával, vždycky na peci. Přišlo v novinách, že má jeden král princeznu a že ji dostane i půl království, kdo by k ní přijel na lodi bez vody. Nejstarší syn řekl: „Tatínku, já půjdu stavět tu loď." Vzal si chleba, tvarůžků a sekeru a šel do lesa. Nakácel dříví, ale práce se mu nedařila. Když přišlo poledne, vytáhl chléb a tvarůžky z kabely a jedl. Přišel k němu stařeček a prosil: „Dej mně, mládeneěku, toho chleba, už nemůžu hlady vydržet." „Jdi si do města a kup si," řekl mladík,, „zde v lese nedostaneš nic." Stařeček se ptal: „Co tu děláš?" „Dělám loď bez vody." Stařeček řekl: „Když mi chleba nedáš, však nic neuděláš." Na večer přišel domů a nedovedl nic.

Druhý den šel druhý bratr, a zas nic nedovedl, protože stařečkovi nic nechtěl dát.

Třetí den řekl ten h 1 o u p ý: „Tatínku, dnes půjdu já." Šel, a všecko se mu dařilo. Když začal obědvat, šel zas ten stařeček okolo a pozdravil : „Rač Pánbůh žehnat!" — „Dejž to Pán Bůh," řekl mladík.. „Synáčku, dej mi kousek chleba," prosil stařec. — „S radostí," odpověděl mladík, „vezmi si, co chceš." — Stařeček řekl: „Zaplať ti