Nekažte nám naše národní pohádky!

„U sbírání národních pohádek za posledních let dosti mnoho se děje. Jsouť sice již nejkrásnější drahokamy dříve sebrány a zpracovány znamenitými mistry, z nichž třeba jmenovati pouze Erbena, ale vůli tu dobrou nikteraká nelze podceňovati, která i po bohaté žni na poli prostonárodního tvoření dá se do paběrkování, aby nic nezůstalo zapomenuto . a nepovšimnuto. Takých paběrkujících sil máme značný počet, ano i spolky utvořily se, jichž účelem neposledním jest: sbírati národní pohádku . & píseň. Ale jednu prosbu úpěnlivou bych pronesl ku všem, kdož tímto sbíráním se zaměstnávají: aby nám' tyto naše skutečné poklady národní nekazili! A to aby je nekazili neporozuměním, nešikovným pérem, vůbec nedostatkem smyslu pro to, co národní pohádka obnáší. To není jen tak, : slyšet něco, sednout, vzít péro a napsat nazdar Bůh —¦ z toho ještě daleko není žádná pohádka. Národní pohádka má se bráti do rukou s opatrností, jako víno v hroznech, kde třeba dbáti toho, aby nebyl setřen ani ten jemný nádech s povrchu — a hrubá ruka, která toho nedbá. Máť pohádka národní zrovna tak dobře svá pravidla nezměněná, založená v poesii lidu, založená v duchu lidu a jeho řeči, že třeba buďto míti znamenitý instinkt, cit, znamenitou vědomost, aby vše opět bylo reprodukováno v témž duchu a v témž smyslu. Na všechen způsob však musí býti národní esthetický cit v člověku vyvinutý tak, aby okamžitě ucítil, kde jest proti základním a vůbec hlavním pravidlům prohřešeno aneb i jen pochybeno. A tuť náleží především sloh pohádky k pravidlům základním. Národ sám udělal si svůj sloh a ten jest skálopevný, na něm nelze měniti •časem ani slova ani čárky. Musím vždy začíti: „Byl jednou jeden král," a kdybych začal: „Jednou král byl jeden," nepovídám již žádnou národní pohádku, ale podávám svoje vlastní duševní i řeční evoluce . . .

Toť jest řeč násilná, nepřirozená, šroubovaná, celá potočená a chodí na chůdách. To jest řeč, kterou by národní pohádka ani nevzala do úst, neřku-li, aby se s ní chlubila . . . Totě již sloh svrchovaně zkažený, tak že bychom musili pod pokutou zapovídat čísti jej! Vždyť přece v té jednoduchosti leží onen půvab, ono kouzlo, jímž pohádka i největším geniům bývá čtením anebo posloucháním nejmilejším..."